Na cestách potřebuji spolehlivost

Pod pojmem cestování si asi každý představí něco trochu jiného. Někdo náročnou hřebenovku v horách, jiný pohodlný výlet s cestovní kanceláří k moři. Pro Jiřího Kolbabu je cestování profesí, zábavou a požitkem dohromady. Známý cestovatel a fotograf...

Pod pojmem cestování si asi každý představí něco trochu jiného. Někdo náročnou hřebenovku v horách, jiný pohodlný výlet s cestovní kanceláří k moři. Pro Jiřího Kolbabu je cestování profesí, zábavou a požitkem dohromady. Známý cestovatel a fotograf má za sebou nespočet cest, během kterých navštívil 130 zemí světa. Ve většině z nich se také seznámil na vlastní kůži s automobilovým provozem, což v takové Tanzánii nebo Keni představuje zážitek, do kterého má i nejodlehlejší a nejrozbitější česká okreska hodně daleko. Když je ale Jiří Kolbaba doma, spoléhá se na Subaru Outback. „Úplně jsem se do něj zamiloval,“ říká v krátkém rozhovoru pro FLEET před svou cestou do Kurdistánu.

Jiří Kolbaba o sobě prohlašuje, že je přímo posedlý řízením. „Od okamžiku, kdy jsem si poprvé sedl za volant Škody 100, bylo všechno jasné. Řízení mě dodnes baví a doslova mě nabíjí. Jsem ten typ řidiče, který si sedne do auta, jede bez problémů tisíc i více kilometrů a pořád je rád, že řídí. Musím se přiznat, že jako mladý kluk jsem byl za volantem tak trochu blázen. Koneckonců, táta býval závodník a potom měl autoškolu, takže se u nás jezdilo trochu ostřeji. Ale čím jsem starší, tím jsem taky opatrnější. Dnes už jezdím spíš klidně v mezích rychlostních limitů, ale v člověku to přece jenom pořád dřímá. Takže když mě cesta zavede na německou dálnici, někdy na to šlápnu. Rychlost miluji, mám ji v krvi, jen se bojím následků zbytečného rizika.“

Máte tam nějaké Subaru, prosím?
Při výpravách po světě ale vyhledává Jiří Kolbaba jiná auta než rychlé sporťáky. Sám už jezdil s ledaskde a s kdečím, většinou ale potřebuje odolné, robustní auto s pohonem všech kol. „Když jedu fotit do Paříže, je to vcelku jedno, čím budu jezdit, ale při výpravě do Kurdistánu musíte mít robustní čtyřkolku, to jinak nejde...“ vysvětluje cestovatel. A protože doma jezdí Outbackem 2.5 s automatickou převodovkou, kouká po značce Subaru i na svých cestách. „Auta téhle značky miluji, takže když je to jen trochu možné, snažím se zajistit si nějaké i na svých výpravách. Jenže to není tak snadné. I když jsou na světě půjčovny, které mají značku Subaru ve svém portfoliu, není jich bohužel moc. Je to přece jen něco jiného než běžná automobilová konfekce, na kterou se půjčovny většinou orientují,“ vysvětluje Jiří Kolbaba a doplňuje, že pokud bychom hledali nějakou „Subaru Country“, tak je to Izrael. „Tolik aut téhle značky jsem nikde jinde na světě neviděl...“
Ne vždy si ale lze na cestách vybírat. Jak zkušený cestovatel upozorňuje, někdy může být rád, že vůbec něčím jede. „Třeba na Jamajce, na Fidži nebo někde ve střední Americe musí člověk vzít, co je k dispozici. Často jsou ta auta v nevalném technickém stavu a mají úplně sjetý vzorek na pneumatikách, což tamní pracovníci půjčovny bez uzardění prohlašují za běžnou místní normu. V takových situacích si musím stůj co stůj vybojovat auto s lepšími pneumatikami, protože jestli něco opravdu vždycky potřebuji, tak to jsou dobré pneumatiky a brzdy. Jiří Kolbaba ví, o čem mluví, protože už zažil právě s defekty řadu nepříjemných chvil. „Při náročnějších cestách, třeba v Etiopii či Tanzánii jsem si bral do auta raději dvě rezervy, ale stejně se mi pak stalo, že jsme měli v Keni osm defektů během jedné výpravy! To se pak řeší obtížně, protože když jsme vyčerpali zásobu obou rezerv, musel jsem čekat u auta, zatímco můj najatý řidič odjel stopem někam, kde mu pneumatiky opraví. V těchto zemích je každopádně lepší si auto najmout i s řidičem, protože místní si v podobných situacích lépe poradí.“

Traktor nevolejte...
Své Subaru Outback používá Jiří Kolbaba něco přes půl roku a zatím s ním najezdil téměř 20 000 kilometrů. To je na člověka, který během této doby stihnul několik expedic, na kterých jezdil vypůjčenými auty, docela dost. A jak Outbacka hodnotí? „Pro své účely potřebuji auto, které je dobrým kompromisem pro jízdu na silnici i v terénu. Outback je nízký a má nízké těžiště, přitom ale disponuje náhonem na všechna kola a má zvýšenou světlou výšku, takže se s ním jezdí dobře jak na silnici, tak v terénu. Často potřebuji vyjet zasněženým terénem, kamenitou nebo blátivou cestu. Zatím mě Outback vždycky dovezl, kam jsem potřeboval, včetně opery v Praze. To se mi na tom líbí – že to auto dokáže být pracant a zároveň umí reprezentovat.“ Na otázku, kterých vlastností si na Outbacku cení především, Jiří Kolbaba říká, že to je nepochybně jeho schopnost poradit si v těžších podmínkách. „Zapadl jsem například v zimě na sněhu do vyjetých kolejí na poli. Lidi na to koukali a říkali, že to bude chtít zavolat traktor, aby mě vyprostil. Ale stačilo zařadit manuálně jedničku a můj Outback se z té šlamastyky vyhrabal sám...“
To auto je také za jízdy neuvěřitelně tiché a fantasticky reaguje na plyn a řízení. Takhle dobře sladěné řízení se vidí málokdy. Navíc na mokru v zatáčkách výborně drží, což je dáno trvalým pohonem všech kol v kombinaci s plochým motorem, který snižuje těžiště. A další zajímavost je, že si Outbacku lidé hodně všímají, protože je na pohled mimořádný a zvláštní. Mohutný a přitom designově čistý. Pro mě jako výtvarníka je to další cenná deviza a musím říci, že se mi to auto líbí den ze dne víc a víc...“