V rámci nového zákona o policii dojde s největší pravděpodobností od 1. ledna příštího roku k zásadním změnám při vyšetřování dopravních nehod. Do hranice sta tisíc korun hmotné škody, nedojde-li ke zranění osob, nebude nehody vyšetřovat policie. A možná bude tento limit zrušen úplně. Je ale domácí prostředí z hlediska morálního, právního a procesního pro takovou změnu způsobilé?      

 

Plánovaná změna v systému řešení dopravních nehod je zcela zásadní a navazuje na zvyklosti, které panují v řadě západoevropských zemí. U nehod bez zranění a se škodami do určité výše (u nás zřejmě do 100 000 Kč), případně i bez ohledu na výši škody nevyšetřuje nehodu policie. Řidiči vyplní standardizovaný formulář, takzvaný  „Evropský záznam o nehodě“ a podepíší jej. Pokud mají rozdílné názory, každý popíše situaci podle svého a tyto dokumenty budou následně analyzovat jejich pojišťovny. „Nová úprava nepočítá s tím, co je v zákoně napsáno dnes (pokud se účastníci nedohodnou na míře zavinění), nepočítá tedy s nutností, aby se účastníci, kteří řeší nehodu sami s pojišťovnou, museli shodnout na tom, kdo je viníkem nehody. Společný záznam o nehodě může obsahovat různé varianty popisu nehody, vyšetření jejího průběhu je pak záležitostí pojišťoven. V takových případech policie nic došetřovat nemusí,“ uvádí se v prohlášení Ministerstva vnitra na dotaz FLEETu, jak budou takové sporné situace řešeny. Takový postup se dá pochopit, horší by ale mohl být následný vývoj sporných případů a nárůst množství občanskoprávních sporů. Donutit účastníky nehody, aby stotisícový limit respektovali, by měla hrozba povinnosti úhrady zbytečného výjezdu policejní hlídky.   

 

Různí lidé, různý odhad

Velké diskuze se vedou právě kolem schopnosti běžných řidičů odhadnout s dostatečnou mírou přesnosti vzniklou škodu na vozidle. Vyjádření Ministerstva vnitra je následující: „Návrh zákona hovoří o tom, že výše škody na vozidle musí zjevně převyšovat určenou hranici. V normální řeči to znamená, že se jedná o běžný odhad na místě, který může provést kdokoli - přičemž kvalita odhadu je závislá na subjektivních schopnostech toho, kdo odhaduje. Ani policie ani pojišťovny tedy ve svém přístupu k chybným odhadům nemohou stejnými měřítky hodnotit například schopnosti odhadnout správně výši škody u autoopraváře a řidičky - seniorky. Výše skutečné škody není z hlediska zákonné povinnosti přivolat policii směrodatná a sledovat se nebude.“ Z tohoto vyjádření by vyplývala poměrně vysoká míra benevolence, kdy by se skutečná hrozba úhrady policejního výjezdu vznášela pouze nad těmi, kteří jej vyžadují i v případě skutečně banálních škod. Otázkou ale je, jak budou policejní hlídky skutečně postupovat. Pokud totiž bude míra benevolence vysoká, ztratí tato změna prakticky smysl a nepřinese očekávanou úlevu administrativy na straně dopravní policie, ani úlevu provozu, sužovanému havarovanými vozy, které brání plynulosti dopravy, při čekání na vyšetření nehody policií. Ještě větším otazníkem je následný přístup pojišťoven: Budou skutečně tak benevolentní, že uhradí i škodu, která se nakonec vyšplhá třeba na 180 000 Kč? Co když v takových případech pojistné plnění odmítnou?

Tyto problémy by mohl řešit návrh na úplné vypuštění klauzule o hraniční výši škody, za kterým stojí Ministerstvo dopravy a jeho čtyřicetičlenná expertní skupina. Ministerstvo dopravy připravuje novelizaci zákona o provozu na pozemních komunikacích, který před dvěma lety prošel za éry ministra Šimonovského poměrně zásadní novelizací. Jak pro FLEET uvedl tiskový mluvčí Ministerstva dopravy Karel Hanzelka, Ministerstvo vnitra při přípravě zákona o policii zasahuje některými ustanoveními do zákona o provozu na pozemních komunikací a je nutno ještě řadu věcí vyjasnit. „V současné době pracuje při ministerstvu čtyřicetičlenná expertní skupina na novelizaci zákona o provozu na pozemních komunikacích a jedním z jejích návrhů je, aby nebyl stanovován žádný konkrétní limit hmotné škody pro nutnost vyšetření nehody policií,“ uvedl Hanzelka. Jeden z členů této komise, dopravní expert Stanislav Huml, dokonce považuje stotisícovou hranici za úlitbu pojišťovnám, které se obávají pojistných podvodů. Jejich obavy však nejsou neoprávněné. Účastníci nehody by totiž za takového scénáře volali policii pouze v přídech s jasně definovanými následky, zejména při zranění osob nebo v případě podezření, že je některý z účastníků nehody pod vlivem alkoholu. Takový systém by umožnil snadné fingování škod například v trojúhelníku dva majitelé vozidel a servis.

 

Ve veřejném zájmu?

Dopravní nehody však mají i řadu veřejnoprávních dopadů a podle hlasů z řad pojišťoven je především v zájmu účastníků nehody, aby u nich policie fungovala v roli arbitra. Zatímco policejní protokol má právní váhu, nad právní váhou popisu nehody, byť podepsaného účastníky nehody, se vznáší otazníky. Mimo jiné i proto, že účastníci nehody budou schopni svůj podpis poměrně snadno následně zpochybnit s odkazem na stresovou situaci, šok a podobně... V takových situacích bude šetření nehod mimořádně komplikované a důkazní břemeno bude spočívat výhradně na účastnících dopravní nehody. Co to může znamenat v souvislosti s některými spornými ustanoveními zákona o provozu na pozemních komunikacích, si lze představit: vleklé spory, ve kterých nakonec vyhraje ten, kdo umí lépe zdokumentovat nehodu, nebo důkazy „vyrobit“. Nejde tedy o to, že policie vykonává servis pro pojišťovny, což je jeden z argumentů zastánců nové legislativy, ale o to, že tento servis vykonává ve skutečnosti pro občany a vlastníky vozidel, protože ti jsou klienty pojišťoven a jich se nakonec celá situace dotkne. Situace je nejkomplikovanější u tzv. povinného ručení, kde je nutno určit viníka nehody, z jehož pojistky je pojistné plnění protistraně vypláceno, zatímco u havarijního pojištění je situace podstatně jednodušší, protože při ní stačí klientovi pojišťovny prokázat poškození vozu bez toho, zda byl či nebyl viníkem dopravní nehody. Jenže i majitelé havarijně pojištěných vozů budou mít zájem na tom, aby byla nehoda vyšetřena, pakliže se cítí být poškozenými a nechtějí tedy zatěžovat vlastní pojistné podmínky pojistnou událostí, nehledě na spoluúčast, která při plnění z povinného ručení viníka nehody neexistuje (škoda je hrazena v plné výši).   

 

Celý článek přináší FLEET č. 3 / 2008