Výrobci, importéři a dealeři tvrdí, že provozovatelům taxislužeb nabízejí individuální péči a jsou schopni vyhovět takřka všem požadavkům. Taxislužby to však vidí jinak. Podle nich o ně automobilky příliš nestojí a navíc jsou nabízené služby podle jejich názoru často finančně nevýhodné.

 

Taxislužba bývá rychlejší, pohodlnější a časově flexibilnější než hromadná doprava. Ve velkých městech existuje více firem, které se individuálním převozem osob zabývají, ale i menší obce často křižují automobily s označením Taxi na střeše. Požadavky, které města či obce na provozovatele mají, se sice liší podle konkrétního území, ale ty základní vesměs zůstávají obdobné. Vozy mají být pohodlné, v dobrém technickém stavu a stále více se klade důraz také na šetrnost k životnímu prostředí. Řidiči taxislužby samozřejmě velmi bedlivě sledují také provozní náklady. Mezi taxíky se tak již například začínají objevovat i vozidla, která jezdí na CNG.

 

„Dříve byly hlavními vozy pro taxislužbu škodovky 120, žiguli či volha. Dnes je vozový park velice rozmanitý a zahrnuje širokou škálu značek i modelů,“ říká Jiří Kvasnička, ředitel pražské firmy AAA Radiotaxi. Podle něj se řidiči, kteří chtějí vozit své zákazníky kvalitním automobilem, snaží vůz měnit zhruba po dvou až třech letech, což donedávna odpovídalo minimální délce finančního leasingu, jenž řidiči taxislužby pro financování svých vozů často využívají. Reforma veřejných financí ale tuto lhůtu prodloužila na pět let. To je pro poskytovatele značkových služeb většinou neakceptovatelné, a proto se rozhlížejí po alternativním způsobu financování svých vozidel.

Automobilky, které na našem trhu působí, se podle svých slov snaží vycházet požadavkům taxislužby vstříc. A to nejen z hlediska cenové politiky. Co všechno jsou tedy schopny taxislužbě nabídnout? Kromě montáže taxametrů také instalace veškerého povinného vybavení, tedy majákem taxi, hasicím přístrojem či olepením vozu vnějšími i vnitřními nálepkami. Prodejci vozů jsou ve spolupráci s finančními institucemi schopni zajistit i leasing vozidel. Samotní provozovatelé taxi jsou však k deklarovaným nabídkám automobilek poměrně skeptičtí…

 

Žlutá je dobrá

Importéři nabízejí zájemcům z řad provozovatelů taxislužby i možnost přebarvení aut na požadovanou barvu. Žlutou barvu musí mít například vozy, které využívají stanoviště patřící pražskému magistrátu. „Všechny vozy taxi by neměly mít stejnou barvu. Každá firma by měla mít svoje barevné odlišení,“ domnívá se Jiří Kvasnička.

Většina automobilek je schopna dodat vozidlo v určené barvě, některé se chlubí velice širokou škálou barevných odstínů, například Audi nabízí lakování ve více než 5000 odstínech. Jiní, např. Nissan, nemají lakování na přání ve standardní nabídce a požadavky na konkrétní barvu vozu tak řeší individuálně. „Samozřejmě můžeme vytvořit barvu podle přání zákazníka, to je ovšem vázáno na určitý minimální objem,“ říká Martina Jirásková z Nissanu. Obdobně k těmto požadavkům přistupuje i Volkswagen, u nějž si individuální barvu může zákazník objednat rovněž při odebrání minimálního stanoveného počtu vozů.

Spíše než přestříkávání automobilů do požadovaných odstínů, nabízejí automobilky provozovatelům taxi polepování barevnými fóliemi. Jedním z důvodů, proč na tento krok taxikáři přistupují, je nejen možnost výběru z pestré nabídky barevných odstínů, ale i fakt, že nalepená fólie chrání karosérii proti drobným oděrkám a v případě prodeje ji lze z vozu odstranit a vůz prodat v běžné barvě. „Výhoda samolepek spočívá v jednoduchosti, rychlosti montáže, omyvatelnosti, cenové dostupnosti a snadné odstranitelnosti. Jednoduše řečeno – barva není problém,“ konstatuje Patrik Fanc ze společnosti Kia Motors Czech.

Problém v barvě nespatřují ani taxikáři, kteří se v tomto bodě s výrobci shodují. „Barvy vozu skutečně nejsou problém. Slevy dostáváme stejné jako každý jiný zákazník, který si o ně řekne,“ říká Petr Zela ze společnosti Taxi-Valmez.

 

Celý článek přináší FLEET č. 2/2009