Ojeté automobily: ano, nebo ne?

Hovoříme-li o firemních automobilech a jejich akvizici, rozumíme vždy téměř automaticky nové vozy. A je skutečně realitou, že firmy dnes vzhledem k možnostem výhodného financování a záručním podmínkám volí především nové automobily. Ojeté vozy však...

Hovoříme-li o firemních automobilech a jejich akvizici, rozumíme vždy téměř automaticky nové vozy. A je skutečně realitou, že firmy dnes vzhledem k možnostem výhodného financování a záručním podmínkám volí především nové automobily. Ojeté vozy však mohou představovat určitou alternativu.

Hned na úvod je nutno vyjasnit terminologii: ojetým vozem v rámci tohoto článku myslíme kvalitní ojetý vůz, nikoli patnáct let starý šrot. A kvalitním ojetým vozem pak automobil ve stáří okolo tří let s jasným původem, nejlépe od prvního majitele. O tyto automobily stoupá na trhu již několik let zájem, za kterým nestojí pouze privátní klientela, ale také zákazníci z řad živnostníků a malých či středních firem. Jak vyplývá ze studie společnosti INCOMA Research, tržní podíl kvalitních ojetin ve stáří do tří let sice nepřesahuje v současné době 15 %, ale podle zájmu zákazníků lze předpokládat, že se zvýší k cca 25 % a významně tak přispěje k omlazení domácího vozového parku.

Kvalitní ojeté vozy jsou dnes na trhu „horkým zbožím“ a jejich prodejci potvrzují, že poptávka často převyšuje nabídku. Poptávku rozhodně není schopen pokrýt domácí trh, který generuje jen poměrně málo takových automobilů. To je jeden z důvodů, proč neustále sílí dovoz ojetých vozů. V něm ovšem figuruje i množství takových „ojetin“, kterým se každý soudný živnostník či majitel firmy velkým obloukem vyhne. Ale pozor! I zdánlivě kvalitní naleštěný vůz může skrývat řadu pastí a v konečném důsledku může namísto úspory představovat velkou finanční ztrátu. Zejména v případech, kdy se jedná o vůz kradený nebo o vůz, který je zatížen nesplaceným leasingem a podobně. Proto je nutno v případě nákupu ojetého vozu věnovat jeho výběru mnohem větší pozornost než v případě vozu nového, a to nejen jeho technickému stavu, ale také jeho původu, identifikaci a dokladům. Je tedy zapotřebí provést nejen technickou, ale i právní kontrolu vozu. Pro ni je nutno disponovat alespoň základními informacemi o tom, jak se vyhnout možným budoucím problémům. My vám je přinášíme.

Kontrola základních identifikátorů vozidla
Každé vyrobené vozidlo lze identifikovat v zásadě podle těchto identifikátorů: VIN, typ a výrobní číslo motoru, typový štítek a VIN pod čelním sklem. Kontrola identifikátorů vozidla je základní obranou proti nákupu kradeného vozu s pozměněnou identitou. Pokud je takový vůz vypátrán, je majiteli bez náhrady zabaven. To je bohužel jeden z právních paradoxů naší země, kdy stát svou legislativou a slabými kontrolními mechanismy umožňuje snadné přihlášení kradených vozů, na druhou stranu je následně nic netušícím majitelům, kteří se stanou obětí této benevolence, odebere. Také vozy po těžké havárii sestavené z dílů několika jiných vozů většinou nemají všechny identifikátory v pořádku.

Kód VIN (Vehicle Identification Number) je nejdůležitějším identifikátorem každého vozu. Dal by se přirovnat k rodnému číslu člověka. Najdete jej většinou vyražený na karoserii v motorovém prostoru, například na přepážce mezi motorem a prostorem pro cestující, na krytu tlumiče nebo v zavazadlovém prostoru. Pečlivě zkontrolujte, zda kód není pozměněn, přeražen, nebo nedošlo k výměně dílu, na kterém je VIN vyražen (častá „finta“ zlodějů při pozměňování identity kradených vozů). Karoserie by měla být v okolí vyraženého VIN kódu nepoškozená, čísla dostatečně ostrá a čitelná. VIN sestává ze tří částí: první, sestávající z trojice písmen určuje zemi původu vozu (kód WMI), další je šestimístná a skládá se jak z písmen tak čísel. Označuje typ vozidla (kód VDS). Poslední část je osmimístná a sestává pouze z čísel. První z nich značí modelový rok, další montážní závod a šest následujících pak výrobní číslo vozu. U některého z prodejců nových vozů nebo přímo u zastoupení značky je dobré zjistit, kde se na daném modelu vozu VIN nachází. Pokud jej naleznete vyražený jinde, je to určitě podezřelé.

Typ a výrobní číslo motoru nalezneme vždy na bloku motoru. Je nutno je porovnat (stejně jako VIN) s technickým průkazem vozu. U T vydaných po datu 1. 7. 2001 je v něm povinně uveden pouze typ motoru, do té doby bylo povinné i výrobní číslo motoru. Pokud je to jen trochu možné, zkontrolujte si fyzicky výrobní číslo motoru. Neostýchejte se použít třeba i lupu, která může lépe než prostý zrak odhalit, zda někdo číslice nepřerazil nebo nezabrousil raznou plochu. Pokud je číslo motoru jakkoli poškozené, jeho čitelnost je omezena rzí nebo jsou evidentní známky úprav, vůz v žádném případě nekupujte, i kdyby jinak působil sebelépe!

VIN pod čelním sklem sice nemají všechny automobily, ale vyskytuje se čím dál častěji. Jeho výměna či zfalšování jsou náročné a nákladné, takže se jedná o dobrý identifikátor. Pokud na voze je, určitě jej zkontrolujte.

Typový štítek naleznete nejčastěji v motorovém prostoru nebo na sloupku vozu. Opět je zapotřebí zkontrolovat všechny údaje a porovnat je s TP. Pokud tento štítek na voze chybí, je poškozený nebo přichycený zjevně neoriginálně, je pravděpodobnost, že s vozem není něco v pořádku, poměrně vysoká. Opět jednoduchá rada: nebrat! Při absenci tohoto štítku vám nemusí příslušný úřad vůz vůbec přihlásit do provozu!

Pomocnými identifikátory, které nám pomohou zjistit například skutečný rok výroby vozu, mohou výt kódy na sklech, bezpečnostních pásech, sedadlech, plastových dílech, agregátech, nádobkách provozních kapalin a podobně. Na bezpečnostních pásech může být datum vyobrazeno různými způsoby, třeba na látkové nášivce nebo plastovém štítku v místě ukotvení bezpečnostního pásu.

V případě skel můžete zkontrolovat, zda jsou na všech jednotné výrobní kódy a kontrolní spodní číslici. Pokud tomu tak není, bylo některé sklo měněno, což znamená, že vůz mohl být havarovaný.

Kontrola technického stavu
Případy, kdy je mezi deklarovaným a skutečným technickým stavem vozidla zásadní rozdíl, nejsou ničím výjimečným. Řadu nesrovnalostí lze zjistit pouhým okem. Ze všeho nejdříve je dobré vypátrat ve voze všechny nálepky svědčící o jeho údržbě (třeba o stavu kilometrů při poslední výměně oleje). Nalezené údaje porovnejte se servisní knížkou a aktuálním stavem tachometru.

Další oblastí, na kterou se zaměříme, je lak karoserie: barvu a odstín kontrolujte vždy za dobrého osvětlení, které pomůže odhalit případný barevný nesoulad některých dílů karoserie (přelakování po havárii). Hledejte stopy broušení tmelů pod lakem, drobnou krupici, zastříkané nečistoty. Sledujte především ohyby a okolí těsnicích a ukončovacích lišt. Dívejte se po hranách, zda jsou rovné, porovnávejte šíři spár mezi jednotlivými částmi karoserie – měly by být stejně široké bez výrazných odchylek. Na řadě míst nosné struktury karoserie jsou šroubové spoje. Zkontrolujte, zda lak na nich nebyl poškozen třeba nasazením klíče, což indikuje výměnu dílu. Lakování utajované opravy se také občas prozradí drobnými stopami barvy na skleněných částech vozu, zejména světlech a těsnění okolo oken.

Velmi důležité a vypovídající může být tmelení karoserie. Spoje jsou ve výrobě v některých místech překryty plastovým tmelem, který zabraňuje vnikání vody. Po opravě většinou není možné je uvést do původního stavu – jsou hrbolaté, nepravidelné. Díly spojované bodovým svářením mají z výroby přesné rozteče svařovaných bodů – robot se nemýlí... Oprava v dílně tak přesná zdaleka není, lze ji tedy odhalit podle ne zcela přesných roztečí a umístění těchto bodů.

Dobrým indikátorem, že není něco v pořádku s podvozkem, bývají pneumatiky. Pečlivě zkontrolujte, zda nejsou sjety nepravidelně (levá část běhounu víc než pravá nebo více sjeté pneumatiky na pravé než levé straně vozu a podobně).

Kontrola v interiéru
Stav čalounění a míra prosezení sedaček by měly korespondovat s uváděným počtem najetých kilometrů. Pokud má vůz deklarováno 80 000 km, není při kvalitě dnešních materiálů možné, aby bylo čalounění výrazně ošoupané, ztratilo barevnost a povrchovou strukturu, mělo potrhané švy... Znatelné ošlapání pedálů a ohmatání hlavice řadicí páky svědčí o nájezdu výrazně nad 150 000 km. Podívejte se důkladně pod přístrojovou desku, mohou pod ní zůstat stopy po zatopení vozu, stejně jako pod plastovými částmi interiéru. Leccos může také napovědět pach bahna v čalounění. Při kontrole vozu nevynechejte ani zavazadlový prostor. Snažte se odstranit všechny koberce a odnímatelné plastové kryty a rezervní kolo, abyste co nejlépe viděli na vnitřní spoje karoserie v této části vozu. Porovnávejte vzájemně levou a pravou stranu vozu. O tom, že jak analogové tak digitální tachometry lze přetočit, snad není třeba ani psát...

Elektrika
Vždy pečlivě zkontrolujte, zda všechny elektrické systémy správně fungují, zda svítí všechna světla a kontrolky. Ty nám mohou napovědět mnohé: například to, zda vůz neměl vystřelené airbagy. Po otočení klíčku do první polohy se mají rozsvítit všechny kontrolky, které postupně zhasínají. Pokud zhasne kontrolka airbagů společně s jinou z kontrolek, znamená to, že je na ni napojena a airbag je tedy ve skutečnosti nefunkční. Je to častý trik nepoctivých obchodníků u vozů po havárii. V rámci kontroly elektrického ovládání pečlivě vyzkoušejte, zda bezproblémově funguje stahování oken a klimatizaci zkoušejte nejen na volnoběhu, ale také za jízdy. Zkuste ji několikrát vypnout a zapnout a měňte ovladačem teplotu. Sledujte, zda soustava na tyto pokyny odpovídajícím způsobem reaguje.

Motor
Mnohé napoví už vzhled motoru. Ten by měl být suchý a bez viditelných známek oleje. Ještě před nastartováním odšroubujte víčko nádobky s chladicí kapalinou a zkontrolujte, zda na něm nejsou zespodu stopy po mastnotě. Pokud ano, znamená to, že olej prosakuje do chladicí kapaliny. Po nastartování, které by mělo být bezproblémové, se soustřeďte na jeho volnoběžný chod. Poslouchejte, zda se z něj neozývají podezřelé zvuky (klepání, škubání). Volnoběžné otáčky by neměly znatelně kolísat. Sundejte následně víčko olejové krytky a zkontrolujte, zda na ní není zespodu mazut – ten značí, že do oleje vniká voda nebo nebyl olej řádně měněn. Po zhruba čtvrthodinové zkušební jízdě sledujte barvu výfukových plynů. Namodralý kouř signalizuje, že pístní kroužky propouštějí olej do válce nebo netěsní ventily. Motor je tedy silně opotřebovaný. Totéž platí pro černý kouř u dieselů, kromě toho může ukazovat na špatně seřízené čerpadlo. Bílý kouř znamená, že do spalovacího prostoru uniká voda z chlazení. Může být vadné těsnění pod hlavou motoru nebo dokonce prasklá hlava motoru.

Zkušební jízda
Začněte pomalým rozjezdem a soustřeďte se na chod motoru a záběr spojky. Po zahřátí motoru zvyšte několikrát otáčky motoru až k maximu. V záběru motoru by neměly být žádné výpadky výkonu. U agregátů přeplňovaných turbodmychadlem však můžete pocítit výrazný výkonový nárůst po „natlakování“ turbodmychadla, výkonový skok se může projevit také u motorů s přestavitelným časováním ventilů. Rychlosti musí jít zařadit lehce, vyzkoušejte řazení jak za klidné pomalé jízdy, tak při sportovní jízdě s vytáčením motoru do maxima. Pro kontrolu sbíhavosti dejte na bezpečném rovném úseku na chvíli ruce z volantu a sledujte, zda auto „netáhne“ do strany. Totéž zkuste při akceleraci a brzdění – volant v těchto případech pro jistotu lehce držte a sledujte, zda vůz nemá tendenci měnit směr. Následně vyzkoušejte brzdy. Zkuste, opět na bezpečném úseku a bez vozidel za vámi (!), razantně zabrzdit z vyšší rychlosti. Pokud se ozvou rány či ucítíte vibrace, není brzdový systém v pořádku a jeho oprava by mohla být nákladná.

Při rozhodnutí o koupi ojetého vozu je vždy nutno zvážit všechny okolnosti. Nezapomínejte, že byť je automobil sebekvalitnější, s přibývajícími roky a kilometry vyžaduje stále více údržby. To znamená více peněz a také času, po který vůz není k dispozici. Také leasingové podmínky nejsou na nový vůz tak výhodné, jako na nový. V zásadě se dá říci, že ojeté vozy jsou vhodné zejména tam, kde tak jako tak dochází ke značnému opotřebení vozu kvůli náročným podmínkám provozu a investice do nového vozu je zbytečným plýtváním finančními prostředky. Někdy lze tímto způsobem také koupit vůz, který by byl jako nový finančně neúnosný a firma jej přesto potřebuje. Vždy ale platí: vybírejte uvážlivě a nerozpakujte se při sebemenším podezření na podvod zamítnout i na pohled velmi výhodný obchod.

Kde nakupovat?
Zdrojem kvalitních ojetých automobilů jsou především autorizovaní rolejci nových vozů. Řada z nich již pochopila, že se jedná o zajímavý byznys a přistupuje k němu se vší vážností. Výhodou je, že autorizovaní dealeři a servisy dokáží lépe než laik zjistit stav a původ vozu. I když na přání zákazníka někdy vykoupí vůz ve špatném stavu (jako protiúčet při koupi nového vozu), často jej ani sami neprodávají a raději jej předprodají bazaru, aby jim takový vůz nekazil pověst. V řadě případů prodávají jako ojetinu vůz, který sami jako nový prodali a po celou dobu jeho provozu servisovali. Takové automobily bývají většinou dobrou koupí. Zajímavým řešením je nákup v některé ze značkových sítí specializovaných na kvalitní ojeté vozy. Dobrým příkladem může být program Auto-plus, který je zaměřen především (ale nikoli výhradně) na vozy koncernu Volkswagen a je do něj zapojeno množství dealerů nových vozů značek Škoda, Volkswagen, Audi a Seat. Garantovaný prodej ojetých vozů lze najít také pod značkou Auto Point, vozy BMW lze zase bezpečně nakoupit u jediného domácího zástupce garantovaného firemního programu této společnosti, brněnského dealera Renocar. Na trhu působí také řada obchodníků zaměřených na dovoz kvalitních, málo jetých vozů ze zahraničí, kteří většinou shánějí konkrétní vozy podle zadání klienta. Až za úplně poslední možnost by měla být považována návštěva jakéhokoli autobazaru. I když se mezi nimi najde řada slušných obchodníků, úroveň kolísá a v současném právním prostředí České republiky, kdy většinou fungují pouze jako zprostředkovatelé, je následné uplatnění jakékoli reklamace velmi obtížné. Je to nerovný boj s protřelými profesionály, kteří znají všechny technické i právní finty a kteří často při výskytu problému jednají bez skurpulí.