Pokecáme, nabouráme...

Telefonování za jízdy je běžnou činností mnoha řidičů. Stále se přitom vedou odborné i laické diskuse, zda je telefonování za jízdy vhodné či nikoli, zda je vhodné tuto činnost zcela zakázat nebo zda je možné, aby řidič svůj hovor při jízdě vyřídil,...

Telefonování za jízdy je běžnou činností mnoha řidičů. Stále se přitom vedou odborné i laické diskuse, zda je telefonování za jízdy vhodné či nikoli, zda je vhodné tuto činnost zcela zakázat nebo zda je možné, aby řidič svůj hovor při jízdě vyřídil, pokud nebude držet telefon přímo v ruce. Je tedy telefonování problémem, nebo ne?

Podle Ministerstva dopravy patří telefonování za jízdy v České republice mezi deset přestupků, které se nejvíce podílejí na dopravních nehodách. Evropská komise dokonce tuto činnost řadí do první čtyřky. U nás platí podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, že řidič nesmí za jízdy držet v ruce ani jiným způsobem telefonní přístroj či jiné záznamové zařízení. To znamená, že telefon nesmí držet nejen rukou, ale nesmí jej držet ani mezi hlavou a ramenem nebo dokonce za jízdy psát textové zprávy. Řidiči, který se proti tomuto zákonu proviní, hrozí udělení tří trestných bodů a bloková pokuta ve výši jednoho tisíce korun, případně 2500 Kč ve správním řízení.

Těžko dokazatelný přestupek
Většina řidičů však zůstává nepotrestána, protože telefonování za jízdy se těžko prokazuje. Nejvyšší správní soud rozhodl, že závěr o spáchání takového přestupku musí být podložen vyhodnocením obsahu a věrohodnosti provedených relevantních důkazů. Řidiče lze shledat vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v používání mobilního telefonu při řízení motorového vozidla jen tehdy, pokud provedené důkazy tvoří jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, které, nahlíženy jako celek, nemohou vést k jinému závěru, než že stěžovatel mobilní telefon při řízení motorového vozidla držel v ruce. Z takové formulace vyplývá praxe, ve které jsou pokutováni zpravidla pouze řidiči, kteří byli při držení telefonu vyfotografováni nebo zachyceni na videozáznam. Slovní výpověď policistů nebývá našimi soudy považována za věrohodnou. Výpověď policisty by měla vyšší míru věrohodnosti pouze tehdy, pokud by policista přesně a konkrétně popsal mobilní telefon řidiče, aby mohl být takový viník ztotožněn s mobilním telefonem prokazatelně užívaným řidičem v době, kdy řídil vozidlo. Přitom by mělo být prokázáno, že se policista nemohl informace o telefonu řidiče dozvědět jiným způsobem. Ústava totiž zaručuje presumpci neviny a teoreticky je možné, že by byli trestáni za telefonování při řízení i ti, kteří se jen škrábali za uchem. Právní stát proto v některých případech raději rezignuje na postih pachatele přestupku, i když se jej nejspíše dopustil, než aby postihl nevinného...

Celý článek naleznete v magazínu FLEET č. 1 / 2012