Je obecně známo, že člověk, který je unavený, vyčerpaný nebo se necítí ve své kůži, se dopouští při pracovním výkonu či jakékoli jiné činnosti většího množství chyb než ten, kdo se cítí svěží a odpočatý. Toto platí i při řízení automobilu. Unavený řidič vozidla má nižší schopnost správně vykonávat všechny činnosti spojené s řízením, a proto je jeho přetížení jedním z faktorů, které mohou přispět ke vzniku dopravní nehody.

 

Přesto jsou mnozí řidiči nuceni usedat za volant, ačkoli se cítí unaveni. Aby přijeli s nákladem co nejdříve nebo se po pracovním jednání brzy vrátili zpět, riskují nedostatečnou kondici, podceňují potřebu přestávky na odpočinek a dávají v sázku zdraví, život či hodnotu přepravovaného zboží. Ani mnozí dopravní dispečeři si neuvědomují všechna rizika spojená s přetížením řidiče. Často se mylně domnívají, že pocit únavy lze překonat vůlí řidiče nebo šálkem silné kávy. Organismus se však nenechá tak snadno obelstít a zdrcený řidič později nechápe, jak mohl dopravní značku, překážku nebo jiného uživatele silnice přehlédnout...

 

Únava, jev normální

Únava je normální stav organismu, který nastává po nějakém výkonu, třeba po řízení vozidla, účasti na jednání, delším cestování apod. Přichází plíživě, takže si jí řidič zpočátku ani nevšimne. Projevuje se však postupným ubýváním jeho výkonnosti, což beze sporu vede ke zvýšení rizika dopravní nehody. Běžnými příznaky únavy jsou pocity ospalosti, nudy, ztrnulosti těla, bolesti hlavy, zad, šíje, končetin. Někoho také mohou pálit oči, může mít sucho v ústech. Unavený člověk je zpravidla otupělý nebo podrážděný, má problémy s koncentrací pozornosti. Hůře koordinuje své pohyby, což se u řízení často projevuje například problémy s řazením.

Únava nastupuje rychleji při monotónní jízdě, jakou je třeba cesta po dálnicích nebo rychlostních silnicích, v zasněžené či noční krajině nebo při jízdě po důvěrně známé trase. Dochází pak k celkovému útlumu řidiče, který bývá někdy nazýván silniční hypnózou. Určitou prevencí může být hudba či rozhovor se spolujezdcem, což řidiči pomáhá udržet pozornost.

Únava nastoupí dříve také za jízdy v mlze, proti slunci nebo v hustém a náročném provozu, třeba při průjezdu velkoměstem či silnicí hustě posetou informačními tabulemi. Riziko únavy prudce vzrůstá na konci pracovní směny, v závěru týdne, před ukončením přesčasové práce, v horkém či příliš chladném počasí, po tělesné námaze, při nachlazení, po vydatném jídle nebo hladovění, při zdravotních obtížích, po nedostatečném spánku a odpočinku nebo v konfliktním prostředí.

 

Jak na ni...

V boji s únavou je nejdůležitější prevence. Řidič by se měl zdravě stravovat, jeho jídelníček by měl být bohatý na vitaminy a železo, rybí maso by mělo být zařazeno alespoň jednou týdně. Řidič by měl omezit přísun sladkostí, alkoholu a černé kávy. Při řízení by měl respektovat svou aktuální kondici a v žádném případě by se neměl „přepínat“. Měl by během jízdy dělat pravidelné přestávky nejlépe každé dvě hodiny, při kterých by měl opustit vozidlo, protáhnout se, krátce se projít, občerstvit se. Také mu pomůže, naučí-li se relaxovat, aktivně odpočívat a neustále pečovat o své tělesné i duševní zdraví.

Dopravní dispečeři a nadřízení by si měli být vědomi rizik spojených s přetížením řidiče. Neměli by řidičům plánovat jízdy v délce přesahující jejich denní pracovní dobu. V horkých letních dnech nebo za extrémních mrazů by měli řidičům plánovat častější přestávky na odpočinek. V letních dnech by měli apelovat i na jejich pitný režim. Měli by mít zpracovaný metodický pokyn, jak postupovat v případech, kdy se řidič za volantem necítí dobře, je náhle vyčerpaný a jeho další řízení by bylo spojeno s příliš vysokým rizikem nehody. Také by měli řidičům vybudovat příjemné zázemí a podporovat přátelskou a bezkonfliktní pracovní atmosféru. Dále by měli řidiče informovat o rizicích únavy a poradit jim, jak se v případě takové situace nejlépe zachovat. Podceňování únavy je častým jevem, nezřídka však končí škodami na zdraví, životě či majetku.

 

Nebezpečí číhá v noci

Často diskutovaným tématem je mikrospánek řidičů a následná dopravní nehoda. Mikrospánkem označujeme stav mezi spánkem a bděním, který trvá asi 0,5 – 3 vteřiny. V průběhu tohoto časového intervalu však vozidlo jedoucí rychlostí 60 km/h ujede 40 metrů, vozidlo jedoucí rychlostí 90 km/h překoná vzdálenost 70 metrů. Jde v podstatě o prosté zdřímnutí si, usnutí...  Typickému mikrospánku často předchází těžká únava, probdělá noc, dlouhodobý stres, přetížení, začínající choroba nebo alkoholové opojení. U zdravého řidiče, který je v dobré kondici, je mikrospánek velmi vzácný a zpravidla za ním stojí ignorace varovných signálů únavy.

Řidiči nejčastěji usnou za volantem mezi půlnocí a pátou hodinou ranní. V tomto období dochází k nepravidelným, arytmickým vpádům neúplného přeladění organismu z noční na denní činnost. Během těchto neúplných přeladění nastává zvýšení počtu chybných úkonů, které mohou vést k dopravní nehodě. Nejvíce jsou noční únavou ohroženi řidiči ve věku nad 45 let, osoby trpící hypertenzí, cukrovkou, ischemickou chorobou srdeční, anginou pectoris a jaterní nedostatečností.

Řidiči, kteří pracují na směny, by měli ve dnech, kdy nemají noční směnu, spát každou noc osm hodin, měli by se vyhnout polehávání a spánku během dne. Pokud nepracují, měli by  chodit spát před třetí hodinou ranní a vstávat nejpozději v jedenáct hodin dopoledne.

Dopravní dispečeři by měli pokud možno naplánovat řidiči trasu tak, aby se vyhnul noční jízdě, případně aby ve vozidle necestoval sám. Mladí nebo nezkušení řidiči, řidiči starší 45 let a řidiči se zdravotními obtížemi by za volant v nočních hodinách neměli usedat vůbec. Pokud se nelze nočním směnám u řidičů vyhnout, pak by měla rotace směn následovat směrem dopředu (ráno, odpoledne, noc), ne dozadu (noc, odpoledne, ráno).