Mezi často diskutované otázky při správě vozového parku patří i problematika způsobu odprodeje firemního vozu.  I když je totiž operativní leasing na postupu, stále ještě většina firemních automobilů přechází do majetku firmy.

 

Řada podnikatelů i firem se snaží nalézt optimální řešení při prodeji firemních automobilů. Proto si zákonitě kladou otázky: Jaké budou daňové dopady odprodeje vozu, který je zařazen v majetku a je již odepsán, co s vozem, který byl pořízen na úvěr a úvěr ještě není splacen, co s vozem při probíhajícím finančním leasingu? Variant je celá řada a postup v každé situaci trochu odlišný.

 

Automobil je zařazen v majetku, je odepsán

Předpokládejme, že jsme si vozidlo pořídili koupí, v pořizovací ceně bylo zařazeno na účet hmotného majetku a po dobu určenou účetními a daňovými předpisy bylo odepisováno. Nyní je automobil zcela odepsán, daňová i účetní zůstatková hodnota je nulová. Rozhodneme se automobil prodat za částku například 50 000 Kč. Při tomto, ale i následujících případech budeme uvažovat, že se jedná se o automobil osobní, na němž nebyl uplatněn při pořízení odpočet DPH, a tudíž ani při jeho prodeji neuplatňujeme DPH na výstupu.

 

Z účetního hlediska se jedná o nejjednodušší případ. Automobil na základě kupní smlouvy vyřadíme z majetku, prodejní fakturu zaúčtujeme do výnosů a jako pohledávku za odběratelem. Pokud prodáváme za hotové, obdržíme peníze přímo do pokladny. Prodejní cena je naším výnosem, který zdaníme celý daní z příjmů, protože automobil je již odepsán a nemáme tudíž žádné náklady spojené s touto účetní operací.

 

Automobil je zařazen v majetku, není ještě zcela odepsán

Tato varianta je účetně i daňově o něco složitější. Na základě kupní smlouvy automobil opět vyřadíme z majetku. Na majetkovém účtu však máme určitou zůstatkovou hodnotu. Tato částka bude zaúčtována jako zůstatková hodnota prodaného hmotného majetku na příslušný nákladový účet. Částka uvedená na vydané faktuře bude opět naším výnosem. Tím je z účetního hlediska prodej vyřešen. Pokud máme ve vnitropodnikové účetní směrnici uvedeno, že se účetní a daňové odpisy rovnají, je postup jednodušší a zdaňujeme rozdíl mezi prodejní cenou a zůstatkovou hodnotou vozu. Pokud se však účetní a daňové odpisy nerovnají, nerovnají se ani účetní a daňové zůstatkové hodnoty. Protože však podle zákona o daních z příjmů, § 24,  jsou daňovým nákladem odpisy daňové, musíme vzít při sestavě daňového přiznání v úvahu rozdíl mezi účetní a daňovou zůstatkovou hodnotou prodaného automobilu. Tento rozdíl od daňového základu buď odečteme (pokud je záporný) nebo přičteme (pokud je kladný).

 

Automobil pořízený formou splátkového prodeje

Tato varianta je podobná variantě č. 2. Nepředpokládejme, že bychom prodávali námi odepsaný vůz, který by ještě nebyl prodejci zcela splacen. V tomto případě opět běžným způsobem vyřadíme automobil z hmotného majetku společnosti a zaúčtujeme zůstatkovou hodnotu na příslušný nákladový účet. Na základě kupní smlouvy nebo vydané faktury zaúčtujeme prodejní cenu do výnosů. Při sestavě daňového přiznání k dani z příjmů opět nesmíme zapomenout na rozdíl mezi zůstatkovou cenou účetní a daňovou.

 

V tomto případě však musíme vyřešit jiný problém, a to ten, jak se účetně, příp. daňově vypořádat se závazkem vůči prodejci. Zde záleží na podmínkách splátkového prodeje, jak jsou uvedeny v naší kupní smlouvě. Asi nejčastější případ bude, že jsme povinni při prodeji vozidla jednorázově uhradit zbývající splátky. Dluh z účetnictví zmizí po jeho úhradě dodavateli. Daňové dopady nemáme žádné, a to ani v tom případě, že bychom dle podmínek smlouvy pokračovali v úhradě závazku ve splátkách až do úplného umoření dluhu. A ještě poznámka: Pokud bychom si vzali úvěr na nákup vozu například od banky, postup při prodeji vozu by byl stejný.

 

Předčasné ukončení leasingu

Může nastat i případ, kdy vyřazujeme z autoparku vůz, který je předmětem finančního leasingu. O této skutečnosti většinou nerozhodujeme dobrovolně, ale pod tlakem, většinou z nedostatku finančních prostředků na pokračování financování leasingu. Z hlediska účetního i daňového to není zcela jednoduchý případ a neměli bychom u něj zapomínat na řadu důležitých okolností. Musíme totiž rozlišit dva případy:

 

a) ukončení/ zrušení leasingové smlouvy bez odkupu leasovaného automobilu,

 

b/ převedení smlouvy na jiného nájemce spolu s předmětem leasingu.

 

Zrušení leasingové smlouvy – vůz je vrácen leasingové společnosti

Tuto variantu ukončení leasingu bychom rozhodně nedoporučovali, na nájemce má totiž značně nepříjemné daňové dopady. Podle zákona o daních z příjmů, § 24 odst. 6, se  předčasně ukončená leasingová smlouva považuje od data jejího uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy vrací najatý majetek pronajímateli. Daňovým výdajem je podle zákona jen poměrná část nájemného, které je výdajem podle § 24 odst. 4 zákona, připadající ze sjednané doby nájmu na skutečnou dobu nájmu nebo skutečně zaplacené nájemné, je-li nižší než poměrná část nájemného připadající na skutečnou dobu nájmu. Zvlášť nevýhodné je takovéto ukončení leasingu při vysoké akontaci, kdy je daňově neuznatelná část zaplaceného nájemného poměrně značná!

 

Postoupení leasingové smlouvy

Daňově určitě výhodnější variantou je postoupení (cese) leasingové smlouvy. Tento právní akt totiž nevede ke zrušení či ukončení smlouvy. Je třeba splnit předpoklad daný zákonem o daních z příjmů, že bude bezprostředně uzavřena nová smlouva o finančním pronájmu. V praxi to znamená, že bude změněna osoba nájemce, podstatné náležitosti smluvního vztahu však budou zachovány a ve smlouvě se bude bezprostředně pokračovat.

 

Pokyn D 300 vydaný Ministerstvem financí posuzuje změnu nájemce při zachování všech podmínek smlouvy včetně testu na podmínky kategorie finančního leasingu u posledního nájemce podle § 24 odst. 4 zákona o daních z příjmů tak, jako by ke změně nájemce nedošlo.

Toto má za následek, že každému (oběma) nájemci bude uznána jako daňový náklad poměrná část časově rozlišeného nájemného, připadající na „dobu pronájmu každého z nich“.

 

V praxi většinou leasingová společnost požaduje po nájemci uhrazení akontace nebo zálohy na nájemné. Protože si při cesi leasingové smlouvy původní nájemce může jako daňový náklad uplatnit pouze poměrnou část akontace připadající na dobu skutečného pronájmu, dochází k tomu, že nový nájemce uhradí původnímu nájemci v souvislosti s postoupením leasingové smlouvy částku, která se rovná dosud „ nevyčerpané“ části akontace. Částka může být však i nižší nebo naopak vyšší. Pro původního nájemce je tato částka daňovým výnosem, do daňových nákladů si však může dát částku rovnající se tzv. „odpisu nevyčerpané uhrazené akontace“, maximálně však do výše částky uhrazené novým nájemcem je-li tato částka nižší než nevyčerpaná část akontace.

 

autor: ing. Jiří Karvánek, auditor a daňový poradce