Reforma veřejných financí zasahuje řadu oblastí, mezi nimi i financování automobilů. Počínaje lednem 2008 dochází ke změnám, které by opticky mohly znamenat poměrně zásadní oslabení pozice finančního leasingu na našem trhu. Je tomu ale skutečně tak? Odborníci tvrdí, že nikoli.

 

Připomeňme si hned na začátek změny, které jsou z pohledu finančních služeb, zejména finančního leasingu, relevantní. Zásadní a nejmedializovanější je prodloužení minimální doby trvání finančního leasingu osobních, lehkých užitkových a nákladních vozů ze tří na pět let, tedy na dobu shodnou se standardním účetním odepisováním automobilů. Tato změna nebude mít z hlediska přímého dopadu na nákladovost finančního leasingu zásadní dopad. Delší doba splácení by s sebou sice přinesla vyšší úsporu na dani z příjmů, ovšem změna její sazby tento parametr zásadně mění. Zároveň nelze opomenout vyšší náklady na platbu úroků, protože klient splácí delší časové období. Jak ale uvedl marketingový ředitel společnosti ČSOB Leasing ing. Josef Bezpalec, jedním z řešení, ke kterým leasingové společnosti mohou při eliminaci této nevýhody sáhnout, je nastavení splácení předmětu leasingu na kratší než pětileté období. Po dobu zbývající do minimální zákonem stanovené lhůty pak bude klient platit již pouze pojištění a leasingové poplatky. Tím by měl být negativní dopad vyšší hodnoty kumulovaných plateb úroků téměř eliminován. V oblasti privátní klientely nedojde k žádným zásadním změnám, protože ta odepisování vozů neřeší a trend stejně směřuje zcela jasně k delším smlouvám. U ČSOB Leasing je dnes například cca 40 % smluv uzavíráno na dobu 60 měsíců a delší. U firemních zákazníků je to ale pouze 20 %.

 

Konec cenového limitu

Další důležitou změnou zákona je zrušení limitu 1,5 milionu korun pro daňově plně uznatelný výdaj na osobní automobil. Tato úprava částečně postihne oblast operativního leasingu, protože až doposud byl tento produkt mimo jiné také účelově využíván pro akvizici vozů výrazně převyšujících zákonem stanovený limit. Podle slov Petra Jeníčka, výkonného ředitele pro finanční řízení společnosti ČSOB Leasing, tak dojde v zásadě jen k „očištění“ tohoto produktu od ryze účelového využívání, které nesouvisí s jeho zaměřením. Tím je především poskytování komplexních služeb pro vozové parky. Operativní leasing by měl navíc těžit právě z prodloužení minimální doby finančního leasingu: Společnosti, které mají ve své firemní politice nastavenu obnovu automobilů například po čtyřech letech mají výrazně ztíženou možnost se vozů ve finančním leasingu po uplynutí tohoto období zbavit. V úvahu připadá odprodej formou převodu leasingu, ale tato metoda je zejména pro větší fleety z hlediska organizačního, ale také účetního a daňového neakceptovatelná. Odpovědí na tento problém tak může být vedle úvěru právě operativní leasing, na který se šedesátiměsíční minimální doba trvání leasingu nevztahuje.

 

Další novinkou daňového systému je milionová hranice leasingových splátek. Pokud bude souhrn všech leasingových splátek přesahovat milion korun, pak jedno procento  částky přesahující tento limit nebude daňově uznatelné.

 

Nebezpečí pro malé leasingovky?

Svůj dopad na trh bude mít také pravidlo nízké kapitalizace, neboť finanční náklady z úvěrů (úroky, poplatky a pod) které přesáhnou hranici jednotné úrokové míry (12M Pribor) navýšené o čtyři procentní body nejsou daňově uznatelné. V rámci testu nízké kapitalizace pak nebudou finanční náklady od nespřízněných právnických osob daňově uznatelné v případě, kdy dosáhne jejich úhrnná výše šestinásobku (v roce 2009 čtyřnásobku) vlastního kapitálu. V případě spřízněných osob (mateřské, sesterské, holdingové apod.) pak platí limit dvojnásobku vlastního kapitálu dlužníka. Toto pravidlo zřejmě zasáhne menší leasingové společnosti s menším základním kapitálem, kterým zkomplikuje přístup k prostředkům nutným pro financování svých obchodů, respektive jim tyto prostředky výrazně zdraží, pokud nemohou úroky zahrnout do daňově uznatelných nákladů. I velké společnosti se proto pojišťují navyšováním svého základního kapitálu.

 

Stejně tak ale může postihnout i společnosti, které potřebují výrazně investovat do strojů a výrobních zařízení. „Investiční financování je otázkou velkých objemů, což může být pro menší firmy bolestná záležitost, protože jejich kapitál nebývá vysoký. Pravidlo nízké kapitalizace vyhání tyto klienty od bank, pokud nechtějí všechny úroky zdaňovat. Mnoho alternativ jim pak již v oblasti financování nezbývá,“ uvedl Petr Jeníček.

 

autor: Richard Plos

 

Kompletní článek přináší FLEET 4/2007