Společnost IKEA asi není třeba příliš představovat. Její nábytek se v českých domácnostech a kancelářích již zabydlel a modré budovy s výrazným žlutým logem dnes stojí v Praze, Brně a Ostravě. Environmentální politika společnosti začala od loňska silně ovlivňovat její vozový park...

 

V Praze dnes sídlí centrála společnosti IKEA pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. V tomto regionu provozuje celkem 82 vozidel, která tvoří její vozový park. Vzhledem k působnosti ve třech zemích je takový autopark relativně malý, IKEA však v duchu své filozofie vyznává i v autodopravě úspornost, efektivitu a ochranu životního prostředí, se kterou to obecně myslí již řadu let velmi vážně.

 

Rozhodují gramy na kilometr

„Náš vozový park tvoří téměř výhradně osobní automobily, výjimkou jsou jeden, dva dodávkové vozy jednotlivých obchodních domů, které zajišťují nejnutnější transport, řešení reklamací a podobně,“ říká Petr Micka, finanční ředitel společnosti IKEA Česká republika s.r.o.

Zmíněné osobní vozy jsou členěny na poolové a benefitní a z povahy činnosti centrály vyplývá i největší počet zde soustředěných vozidel: je jich 52. Na rozdíl od řady jiných případů zde ale není pool tvořen jedním – dvěma nejstaršími vozidly ve firmě, naopak, je dimenzován pro potřeby zaměstnanců a je jedním z pilířů firemní mobility. „Až dosud jsme pro účely poolu využívali vozy značky Škoda, jako benefitní automobily byly pro příslušné pracovní pozice vybrány modely Opel Vectra, Škoda Octavia a Ford Mondeo . Situace se však v tomto ohledu v současnosti zásadně mění, protože všechny dosluhující automobily, ať poolové či benefitní, bez ohledu na konkrétní pozici manažera, nahrazuje jednotný typ, a to Toyota Prius s hybridním pohonem,“ říká Petr Micka. Zajímavý přístup k sjednocení autoparku má svůj důvod, a tím jsou přísné emisní limity, které IKEA sama sobě nastavila: „Od loňského dubna u nás platí nové vnitrofiremní předpisy a proto všechny kategorie sjednocujeme na tento hybridní model. S výměnou za dosluhující automobily jsme začali v červnu loňského roku, od té doby jich máme jedenáct a další tři jsou již na cestě,“ doplňuje Petr Micka. Cílový stav je jasný: nahradit všechny vozy v autoparku takovými modely, které splňují mimořádně přísný emisní limit 120 g CO2 na kilometr. Ten byl nastaven vloni s tím, že by jej měla do roku 2010 splňovat všechna auta společnosti. Výjimkou jsou pouze větší vozy pro více než pět osob, u kterých je limit stanoven na 195 g CO2 na 100 km: „Musíme vycházet z nabídky na trhu, takový vůz s emisemi 120 g/km prostě neexistuje,“ vysvětluje Micka. IKEA je v tomto ohledu každopádně sama na sebe ještě přísnější, než Evropská unie na automobilky. Její návrh je 130 g/km do roku 2012...

„Nechci tím říci, že všechny naše stávající vozy nahradíme pouze priusy. Nevíme, co bude za dva roky, s čím ještě do té doby automobilky přijdou. Určující jsou pro nás emise, které za daných požadavků na velikost vozu zatím splňují pouze Toyota Prius a Honda Civic Hybrid. My jsme se rozhodli pro Priusy s tím, že budeme vývoj v této oblasti nadále sledovat,“ upřesňuje postoj společnosti IKEA Petr Micka.

 

Tlak na dodavatele

Pro samotnou přepravu zboží a rozvoz zakoupeného nábytku zákazníkům využívá IKEA externí dodavatele a vlastních dodávkových vozů má tedy ve svém vozovém parku jen několik. I v případě spolupráce s externími dopravci se ale snaží naplňovat svou filozofii v oblasti ochrany životního prostředí. „Na externí dodavatele máme své nároky a snažíme se zajistit dosahování námi stanovených limitů. V současnosti provádíme výběrová řízení na dopravu a montáž a nároky na vozový park jsou jedním z kritérií posuzování nabídek,“ říká Marcela Pokorná, která má ve společnosti na starosti sociální a environmentální problematiku, a pokračuje: „Mezi našimi požadavky na dodavatele nejsou jen technické parametry a stav vozů, ale také třeba styl jízdy. I tímto způsobem se snažíme omezovat dopad na životní prostředí a samozřejmě tím také eliminujeme případnou negativní publicitu spojenou s nevhodným stylem jízdy vozů s naším brandingem.“ Své současné požadavky na dodavatele navíc hodlá IKEA dále zvyšovat: „Pro příští rok máme připraveno pro naše dodavatele školení, ve kterém je seznámíme se zásadami naší filozofie, aby věděli, proč od nich její respektování také vyžadujeme. Zásady budou jasně dány a na jejich vyhodnocení bude záviset i naše další spolupráce,“ vysvětluje Marcela Pokorná. IKEA dlouhodobě sleduje efektivitu převážení svého zboží, lidově řečeno, snaží se „nevozit vzduch“. Z hlediska jízdního stylu řidičů by měla své sehrát ekonomika: „My se snažíme dojednat výhodné podmínky pro naše zákazníky, dopravci nám garantují cenu dopravy v jednotlivých pásmech a protože víme, jak ceny kalkulovali, je téměř jisté, že pokud budou jezdit neekonomicky, tak budou de facto prodělávat,“ říká Petr Micka.

IKEA se začala vážněji zabývat otázkami souvisejícími s ochranou životního prostředí v sedmdesátých letech, kdy měla v tomto ohledu v Německu problémy s formaldehydem. Tehdy zjistila, že se jedná o oblast, které je třeba se systematicky věnovat a jak uvádí Marcela Pokorná, nevyhýbala se ani spolupráci a konzultacím s organizacemi, které v oblasti ochrany životního prostředí působí, včetně Greenpeace: „Ti nám například poradili využít při ohýbání ratanu palmový olej namísto nafty“