Porovnávání vlastních nákladů na provoz vozového parku s náklady jiné, srovnatelné  společnosti, je spolu se zvyšováním efektivity firemního fleetu klíčovým faktorem pro úspěch fleet manažera v tzv. řízené soutěži.

 

Již v polovině osmdesátých let se začalo přemýšlet o tom, že by se zodpovědnost za provoz firemních vozových parků, který historicky společnosti vždy řešily vlastními silami, převedla na jiné subjekty. Hlavní zájem měl management na tom, aby se nemusel starat o servis a celkovou údržbu svých vozových parků. Rozhodnutí o tom, zda tuto zodpovědnost delegovat nebo ne, často záviselo na jednoduchém porovnání nabídek. Jinými slovy, tato problematika byla vnímána velice zjednodušeně, až černobíle: Dodavatel buď může zajistit vozový park levněji než firma samotná, nebo ne.

 

Nikoho proto nepřekvapí, že tento jednoduchý pohled na fleetovou politiku často vyústil v řadu chybných rozhodnutí, nebo dokonce ke znepokojení a odporu profesionálních fleetmanažerů a jejich podřízených vůči celému konceptu outsourcingu. Za všechno mluví jeden příklad, který se stal na počátku devadesátých let ve Fairfax Country ve Virginii, kde byla dohoda o údržbě a servisu vozového parku sestávajícího z tisícovky automobilů zrušena již po měsíci. Ke cti zástupců společnosti lze připsat, že měli dostatek odvahy včas přiznat, že udělali chybu, když uzavřeli smlouvu s nedostatečně výkonným dodavatelem a údržbu svých vozů raději stáhli zpět pod vlastní správu. Rada vozových parků však i nadále trpěla následky špatně zvážených a někdy i politicky ovlivněných rozhodnutí, která přístup managementu k outscourcingu vozových parků ještě ochladila.

 

Naštěstí od dob těchto zbytečných chyb již nějaký čas uplynul a problematika financování a správy fleetů se stala natolik aktuální, že je potřeba na ni pohlížet ze všech možných úhlů. Objevily se také mnohem sofistikovanější metody zvažování výhod a nevýhod outsourcingu. Jedním z důležitých výsledků tohoto vývoje byla potřeba takzvané „řízené soutěže“, při které budou vlastní manažeři konkurovat při zajišťování firemního fleetu nabídkám dodavatelů. Nárůst zájmu o tento systém byl způsoben dvěma faktory: Za prvé znepokojením zaměstnanců, jejichž zdroj obživy byl často obětován triviálním úsporám nákladů a za druhé touhou fleet manažerů a jejich nadřízených dokázat, že vlastní správa může být mnohem efektivnější, když dostanou možnost restrukturalizovat své obchodní procesy a budou zbaveni zbytečné byrokracie a administrativy.

 

Ačkoliv se během posledních pěti let zdá, že zájem o řízenou soutěž poněkud slábne, slabý růst ekonomiky dává tušit, že přestávka nebude dlouhá. Navzdory nejednoznačným výsledkům z minulosti převládá názor - zejména mezi volenými státními a vládními představiteli - že outsourcing je velice zajímavá možnost pro snížení nákladů na provoz vozových parků. Můžeme téměř s jistotou konstatovat, že snižující se zisky a marže v soukromém sektoru a mizící přebytky v rozpočtech státních organizací vyvolají nový tlak na fleet manažery, aby opět začali možnosti outsourcingu zvažovat. Ti chytřejší z nich však už rozpoznali, že tuto situaci lze vnímat nejen jako hrozbu, ale také jako příležitost. Realitou je, že je obojím a nejlepší cestou jak obojí zvládnout, je být proaktivní. Nejzranitelnější jsou outsourcingem ti fleetoví manažeři, kteří před nastalou situací strkají hlavu do písku nebo odmítají přiznat, že by jejich organizace či firma mohla z outsourcingu také profitovat. Řízená soutěž může být pro fleet manažera nejlepší příležitostí, jak rozhodnout o vlastním osudu – přijímat nové možnosti dává větší smysl než je zavrhnout.

 

Přínosem řízené soutěže je, že přináší větší možnosti posouzení různých návrhů na zlepšení kvality služeb a snížení nákladů než klasický model, kdy společnost vlastnímu fleetovému oddělení garantuje monopol. Řízená soutěž přináší firemnímu fleet managementu příležitosti a impulsy ke změnám a restrukturalizaci fleetové politiky, možnosti osvojit si nové obchodní strategie a postupy a také šanci vyzkoušet inovace, které by normální situace nedovolila. Výsledná zlepšení efektivity a produktivity často dokáží transformovat nepříliš nákladově efektivní organizace ve vysoce konkurenceschopné. Pokud ale není vlastní firemní oddělení schopno provést dostatečné zlepšení a prezentovat vítěznou strategii, získává kontrakt soukromá firma. V obou případech vede řízená soutěž ke zlepšení ceny a (nebo) kvality služeb.   

 

CELÝ ČLÁNEK PŘINÁŠÍ NOVÉ VYDÁNÍ MAGAZÍNU FLEET