Škoda na firemním vozidle

Nedílnou součástí silničního provozu jsou bohužel také dopravní nehody. Jejich příčin je mnoho, výsledkem jsou však vždy poškozené automobily, případně, v horších případech, také zranění nebo dokonce smrt. Můžeme tedy s klidným svědomím prohlásit,...

Nedílnou součástí silničního provozu jsou bohužel také dopravní nehody. Jejich příčin je mnoho, výsledkem jsou však vždy poškozené automobily, případně, v horších případech, také zranění nebo dokonce smrt. Můžeme tedy s klidným svědomím prohlásit, že pokud se nikomu nic nestane, neděje se vlastně nic tak hrozného. Jde „jenom“ o peníze. V případě firemních automobilů o peníze majitele či provozovatele automobilu a potažmo také o peníze toho, kdo vůz v době nehody řídil. Protože v drtivé větině případů je viníkem nehody lidský faktor...

Hned na začátek si položme otázku, jaká je vlastně odpovědnost zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu na jím užívaném služebním vozidle? Odpověď je jednoduchá. Podle zákoníku práce zaměstnanec odpovídá za zaviněné poškození, tedy za nedbalostně nebo úmyslně způsobenou škodu. Jenomže zatímco u nedbalostního poškození nesmí ze zákona náhrada škody překročit 4,5násobek zaměstnancova hrubého průměrného měsíčního výdělku, u škody způsobené úmyslně toto omezení neplatí, stejně tak u škody způsobené ve stavu opilosti či pod vlivem návykových látek. Takže jestliže se zaměstnanec před nehodou opije nebo požije jinou omamnou látku než alkohol, odpovídá za škodu v plné výši. V takovém případě se již neřeší, jestli a nakolik nehodu zavinil či nikoliv, přitěžující okolností v jeho neprospěch je samotný fakt, v jakém stavu na vozovku vyjel.
Navíc, při úmyslně způsobené škodě může zaměstnavatel nárokovat na zaměstnanci náhradu ušlého zisku nebo náklady spojené s náhradou poškozeného vozu. Když například zaměstnanec vyřadí vlastním zaviněním z provozu dodávkový vůz, která obstarává denní rozvoz zboží a firma musí situaci řešit pronájmem jiného auta, lze poměrně snadno vyčíslit, kolik celé řešení stálo. Spočítat se dají i prostoje, škoda způsobená již samotným faktem, že nedojel vůz, který havaroval, a podobně.

Je v tom úmysl?
Jistě v této souvislosti napadne většinu čtenářů otázka, jak vlastně rozlišit mezi nedbalostním a úmyslným zaviněním škody zaměstnancem? Pro tyto účely se používá definic trestního práva, kde se říká, že úmyslem je buď to, že viník škodu chtěl způsobit (úmysl přímý) nebo minimálně to, že viník věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý).
Úmyslem přímým se asi není třeba nijak blíže zabývat, takových případů, kdy zaměstnanci, třeba jako projev frustrace, vysloveně chtějí automobil poškodit, asi není mnoho. Určitě nebude nikdo úmyslně havarovat v rychlosti dejme tomu 80 km/h, protože mu to nedovolí pud sebezáchovy. Poškozovat úmyslně automobil třeba na parkovišti mu zase brání nebezpečí, že nakonec celou škodu zaplatí, pokud bude jeho jednání odhaleno. Bez ohledu na odhalení asi budou majetek zaměstnavatele poškozovat jen psychicky narušení nebo mimořádně frustrovaní jedinci.
Mnohem častější je tedy úmysl nepřímý. Klasickým příkladem může být situace, kdy si řidič na služební cestě dá k obědu dvě piva. Takové jednání je již možno klasifikovat jako úmyslné překročení zákona. Na rozdíl od malé „desítky“, jejíž obsah alkoholu se v těle dospělého muže odbourá během velmi krátké doby (možná dřív než po přestávce znovu usedne za volant), se alkohol ze dvou velkých piv „na žízeň“ zjistí při dechové zkoušce zcela jistě ještě po několika hodinách. Řidič si je zcela jistě vědom toho, že nesmí řídit po požití alkoholického nápoje (tedy ani po té malé desítce), protože alkohol negativně ovlivňuje jeho jednání a schopnost řídit motorové vozidlo. Pokud přesto usedne za volant, riskuje prokázání nepřímého úmyslu v případě nehody.
Nepřímým úmyslem bude i to, jestliže bude řidič předjíždět na nepřehledném úseku, navíc třeba i rychlostí vyšší, než je povolená, a způsobí dopravní nehodu. Dá se říci, že kdokoli podobným způsobem předjíždí, vědomě riskuje. Řidič totiž v takovém případě v jednom okamžiku porušuje hned dvě bezpečnostní pravidla, což nelze v žádném případě považovat pouze za nedbalost a případ se klasifikuje jako nepřímé úmyslné zavinění.

Celý článek přináší FLEET č. 2 / 2010