Služební cesty firemním automobilem

Pro zajištění bezproblémového užívání firemních vozidel pro výkon pracovních úkolů bezesporu patří smlouva o užívání služebního vozidla, kterou zaměstnavatel se zaměstnancem uzavře a ve které se zakotví vzájemná práva a povinnosti. Bez ní může...

Pro zajištění bezproblémového užívání firemních vozidel pro výkon pracovních úkolů bezesporu patří smlouva o užívání služebního vozidla, kterou zaměstnavatel se zaměstnancem uzavře a ve které se zakotví vzájemná práva a povinnosti. Bez ní může nastat řada komplikací oběma stranám.

Jaké jsou vlastně povinnosti zaměstnavatele coby vlastníka firemního vozidla? Především je povinností firmy udržovat firemní vozidlo v provozuschopném a bezpečnost neohrožujícím stavu. To je mimochodem věc, na kterou řada zejména menších firem zapomíná. Další samozřejmou povinností je udržovat v platnosti pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Obojí jsou tedy zcela běžné a logické povinnosti, které by měl dodržovat každý, i soukromý majitel vozu. Jenže...
V rámci údržby vozidla se stává, že firma kvůli úsporám na nákladech na vozový park odkládá pravidelnou servisní prohlídku vozidla, výměnu starých pneumatik za nové (nebo letních za zimní – případně zimní vůbec nepořídí) a podobně. Pokud následně dojde k nehodě a zaměstnanci vznikne újma na zdraví v důsledku havárie s firemním vozidlem, budou se zkoumat všechny aspekty dané nehody, tedy i technický stav vozidla. A pokud se prokáže, že jednou z příčin nehody byly i nezpůsobilé pneumatiky nebo brzdy, bude zaměstnavateli hrozit povinnost náhrady škody zaměstnanci. A ta může být v případě újmy na zdraví velmi vysoká.

Odpovědnost zaměstnance
Jaké jsou povinnosti na druhé straně „barikády“? Patří k nim například povinnost zaměstnance předcházet škodám na firemním majetku. Tato povinnost vyplývá ze zákona – buď ze zákoníku práce u zaměstnanců či občanského a obchodního zákoníku u ostatních pracovníků. Nicméně neuškodí, bude-li přímo ve smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem výslovně stanoveno, že zaměstnanec (pracovník) je při užívání firemního vozidla povinen dodržovat nejen pravidla silničního provozu, ale právní předpisy vůbec.
Jak dobře víme, řízením firemního vozidla lze totiž spáchat celou řadu trestných činů (o přestupcích nemluvě), především usmrcení, ublížení na zdraví, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, obecné ohrožení, ohrožení pod vlivem návykové látky, poškození cizí věci, poškozování cizích práv, neoprávněné užití cizí věci, pojistný podvod, porušení povinnosti při správě cizího majetku apod.
V této souvislosti by proto smlouva o užívání firemního vozidla měla obsahovat výslovné ustanovení (z psychologického důvodu, pro připomenutí), že v případě pravomocného odsouzení zaměstnance pro trestný čin způsobený v souvislosti s řízením firemního vozidla
může zaměstnavatel (za podmínek zákoníku práce, v závislosti zda se jednalo o úmyslný či nedbalostní trestný čin) se zaměstnancem ukončit pracovní poměr.
Jestliže se v této souvislosti podíváme na mediálně známý případ „piráta z D1“, který je stíhán pro úmyslné ublížení na zdraví, tak pokud bude dotyčný v dané kauze pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců (do té doby platí presumpce neviny), jeho zaměstnavatel bude mít možnost (za předpokladu, že jde o zaměstnance a nikoliv manažera se smlouvou podle obchodního zákoníku) s ním okamžitě zrušit pracovní poměr. V případě, že by dotyčný dostal „podmínku“, zaměstnavatel by mohl pracovní poměr vypovědět s klasickou dvouměsíční výpovědní dobou, samozřejmě bez odstupného. Možnost výpovědi pracovního poměru ze strany zaměstnavatele existuje také u pravomocného odsouzení zaměstnance za nedbalostní trestný čin, prokáže-li se, že při něm zaměstnanec závažně porušil povinnosti z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci (např. řízení vozidla pod vlivem alkoholu apod.).

Stopaři, rodina, alkohol...
Dále bychom se v souvislosti s riziky vyplývajícími z provozu firemních automobilů měli zmínit o problematice stopařů. Při služebních cestách by stopaře zaměstnanec zásadně neměl brát do vozu. Nejen z toho důvodu, že by se stopař (či stopařka) mohl chovat agresivně nebo jinak nebezpečně a nevhodně, takže by řidiče nebo alespoň průběh služební cesty ohrozil. Jde spíše o to, že v případě havárie a újmy na zdraví stopaře pak vzniká zaměstnavateli odpovědnost i za takto vzniklou škodu!
Zaměstnanec by také za volant firemního vozidla v žádném případě neměl pouštět své rodinné příslušníky nebo kamarády a známé. Nesouvisí to s nedůvěrou v jejich řidičské schopnosti, jde spíše o to, že tito lidé nejsou se zaměstnavatelem v právním vztahu. V případě jejich újmy na zdraví při havárii by tak vznikl problém jak pro zaměstnavatele, tak následně pro dotyčného zaměstnance.
A protože je tento článek o odpovědnosti při řízení firemních vozidel, nemůžeme se nezmínit o alkoholu. V médiích sice probíhají diskuze o tolerování jednoho piva policií za volantem, ale v žádném případě se na to nelze nespoléhat – a za volantem firemního vozu už vůbec ne. A to právě kvůli odpovědnosti za škodu, při které se prokáže porušení zákona. V takovém případě nemůže zaměstnanec spoléhat na maximum čtyřnásobku svého platu a musí počítat s plnou náhradou škody...

Celý článek přináší FLEET č. 4 / 2010