Telefonování při řízení automobilu se stalo vzhledem k hektičnosti doby pro mnoho lidí nutností. Řada manažerů či obchodních zástupců vyřídí během jízdy významnou část svých denních telefonátů a považuje telefonování během jízdy za něco naprosto normálního a přirozeného.

 

Pohled na telefonování během řízení vozu se v jednotlivých evropských zemích různí. Někde zatím není legislativou nijak ošetřeno, jinde, třeba u nás, je zakázáno jakékoli držení mobilního telefonu, což znamená, že legálně lze telefonovat za jízdy pouze při použití hands-free sady. Někomu se možná stále zdá takové opatření příliš tvrdé a restriktivní, nicméně má své opodstatnění – stačí se někdy podívat na ekvilibristy, kteří se snaží vedle telefonování zároveň řídit, zapínat blikače, řadit a do toho třeba ještě odklepávat popel z cigarety nebo svačit... Jejich jízda je nevyzpytatelná a pro ně samé i okolí nebezpečná. Leckde ale upozorňují, že rozptylování řidičovy pozornosti telefonováním je nebezpečné samo o sobě, tedy i v případě, kdy používá hands-free sadu. Nejdál v tomto ohledu zašli ve Velké Británii, kde telefonující řidič riskuje i při používání hands-free sady dokonce i vězení!

 

Za telefonování do chládku?

Britská legislativa zpřísnila postihy za takzvané „nebezpečné řízení“ a zahrnula do něj i  provádění jakékoli činnosti, která by mohla řidiče rozptylovat. A za tu se považuje i telefonování, ať už s hands-free sadou, nebo bez ní. Řidič usvědčený z nebezpečného řízení pak může být vedle tučné pokuty odsouzen také až ke dvěma letům vězení! Podobný postih hrozí v Británii například i řidičům, kteří řídí bez řádného odpočinku a nevyspalí nebo řidičům špatně udržovaných nebo přetížených vozů. Vzhledem k takovým sankcím dnes tedy nadále telefonuje za jízdy s mobilem v ruce už jen zhruba jedno procento britských řidičů osobních vozů, protože se jedná o nejsnáze identifikovatelné porušení zákona, zatímco odhalit takové porušení při využití hands-free sady je mnohem náročnější a tudíž méně pravděpodobné. U řidičů dodávek ale zůstává tento způsob telefonování za volantem zakořeněn mnohem více: S mobilem v ruce jich telefonuje stále bezmála pět procent. Přesněji řečeno – pět procent se jich k tomu v anketě přiznalo a reálná situace tak bude ještě o něco horší.     

 

Telefonující jako konzumující...

Podle řady provedených výzkumů je při rozptýlení pozornosti řidiče telefonním hovorem riziko nehody čtyřikrát vyšší, než když se plně soustředí na řízení vozu. Britská Transport Research Laboratory dokonce tvrdí, že telefonování za jízdy je nebezpečnější, než řízení pod vlivem alkoholu. Takový závěr podporuje i výzkum University of Utah. Podle jeho závěrů má řidič mluvící k někomu přes hands-free sadu o 9 % pomalejší reakce, třeba když je třeba sešlápnout brzdu, a jeho schopnost udržovat stálou vzdálenost od vozu jedoucího vpředu se zhorší o 24 %. To jsou podobné výsledky, jaké vykazují řidiči s 0,5 promile alkoholu v krvi...    

 

Statická jistota

Asi všichni odborníci na silniční provoz se shodnou, že nejlepším způsobem jak řešit přijímání hovorů za jízdy je zastavit na bezpečném místě, vyřídit telefonát a pak teprve pokračovat v cestě. Námitek ze strany „notorických telefonistů“ je celá řada. Ta hlavní zní – obvykle není možno bezpečně zastavit kvůli silnému provozu nebo charakteru komunikace. To je určitě v zásadě správná připomínka, ale i v případě, kdy telefon vyzvání, je možno v klidu vyhledat místo k zastavení a poté zavolat volajícímu nazpět. Nikdo, ani nadřízený by neměl řidiči vyčítat, že za jízdy ihned nepřijal hovor. Naopak, management a správci vozových parků by měli být těmi, kdo řidiče přesvědčují o tom, že bezpečnost má přednost před jakýmkoli telefonátem. Stačí třeba pravidlo, že by se volaný měl v případě momentální nemožnosti přijmout telefonát ozvat zpět do deseti minut. To je doba, během které většinou najdeme i na dálnici nějaké odpočívadlo (ujedeme cca 20 km).