Kdykoli dojde ke zvýšení cen paliv, začnou fleet manažeři přemýšlet o možných úsporách a rozpomínají se, jaká opatření v minulosti přinášela žádaný efekt. Oprašují různé poučky a návody, upozorňují na nutnost mít správně nahuštěné pneumatiky či tankovat u čerpacích stanic s výhodným poměrem ceny a kvality paliv...

 

Existují však opatření, která lze provádět průběžně a proaktivně, tedy ještě v době, kdy jsou ceny na nižší úrovni, a která budou fungovat i v budoucnu, až se ceny zase jednou „zblázní“. Jedním z takových opatření je akvizice správných vozů pro daný účel. Stále dochází poměrně často k tomu, že jsou nakupovány vozy ve špatných specifikacích a motorizacích, ať už pod nebo nad optimální hranicí. Když k tomu dojde, auto buď pracuje za většího zatížení, než je pro něj optimální, takže zbytečně spotřebovává palivo, nebo je motor naopak příliš výkonný, nebo vůz příliš těžký a pak zase zbytečně spotřebovává palivo. Základ úspor pohonných hmot tedy leží jednoznačně ve správné volbě vozu pro dané úkoly.

 

Dalším důležitým průběžným opatřením pro optimalizaci nákladů na pohonné hmoty je rutinní monitoring jejich spotřeby. Pravidelné bilancování může pomoci včas odhalit různé drobné krádeže pohonných hmot nebo jejich používání k nesprávným účelům. K tomu dobře poslouží nejrůznější systémy palivových karet, stejně jako monitorovací systémy s funkcí sledování skutečné spotřeby paliva daného vozu. Systém vyhodnocování závisí na mnoha faktorech – zejména na možnostech daného systému a na počtu vozidel ve vozovém parku. U velkých fleetů nelze většinou podrobovat každý automobil detailní analýze a správce vozového parku uvítá možnosti nastavení parametrů pro zviditelnění vozů mimo zadaná kritéria (excesy). Vyplatí se také vhodně odměňovat řidiče, kteří dosahují nižších hodnot spotřeby. Taková praxe může mít i druhotný efekt – řidiči jezdí v zájmu dosahování nízké spotřeby klidněji a vykazují menší procento nehod.  

 

Ani slabé, ani silné

Řada firem se orientuje při akvizici vozů pouze podle ceny a jednáním o ní věnuje paradoxně mnohonásobně více času, než analýze provozní nákladovosti a vhodnosti daného vozu pro plánované provozní využití. Taková analýza může přitom ušetřit mnohem více, než dojednaná sleva... Výsledkem takového přístupu bývá nejslabší nabízená motorizace daného typu, které pak zatížení v reálném provozu neodpovídá. Řidiči jsou nuceni motor přetěžovaných vozů často držet ve vysokých otáčkách, což neguje potenciální úspory paliva, nehledě na vysokou míru opotřebení a větší procento výskytu závad. K tomu se přidává zvýšená nervozita řidičů kvůli problematickému předjíždění a z ní pramenící chyby a nehody. Při prodeji vozu pak nejslabší motorizace obvykle vykazuje procentuálně větší pokles zůstatkových hodnot, než motorizace zhruba uprostřed modelové škály daného typu. Rozdíl na výstupu může korespondovat s rozdílem na vstupu, nehledě na fakt, že u vyšších specifikací a motorizací je pozice pro jednání o výši slev pevnější, takže lze dosáhnout i určitého snížení cenového rozdílu mezi slabší a silnější verzí. Vyhráno ale není ani tam, kde firmy řidičům „přejí“ a nakupují výkonné verze – zbytečně výkonný agregát spotřebovává i při snaze o úspornou jízdu zbytečně mnoho paliva a navíc provokuje řidiče k agresivnějšímu jízdnímu stylu. Výsledkem bývá vedle dalšího zvyšování spotřeby i vyšší míra opotřebování brzd a zvýšené riziko havárií. Nezanedbatelná není ani výše pojistného – i když se u nás daně či pojistné neodvíjí od deklarovaného maximálního výkonu motoru, jako v řadě jiných zemí, ale podle pracovního objemu agregátu, spojitost mezi objemem a výkonností je asi každému jasná. V současné době připravují automobilky do výroby nebo již vyrábějí novou generaci maloobjemových, přesto výkonných agregátů. Kouzlo spočívá v přeplňování – turbodmychadlo či mechanický kompresor jsou však dalším zařízením ve voze, které se může porouchat a je otázkou, nakolik jsou tyto agregáty přes svou nespornou technickou vytříbenost vhodné pro využití ve firemních vozových parcích. Jejich cena je navíc výrazně vyšší – rozhodně překonává cenový rozdíl pojistného oproti atmosférickým agregátům na pět nebo šest let.

 

Nesvítí někde zbytečně?

Vozy s nadprůměrnou vykazovanou spotřebou mohou signalizovat jeden ze tří problémů: špatný jízdní styl řidiče, technický problém vozu nebo zneužívání tankovaného paliva uživatelem. Řidiče je možno školit a následně motivovat k dosahování příznivé spotřeby. Soutěž o nejnižší měsíční spotřebu asi není tím nejlepším nástrojem, protože by mohla zbytečně odvádět pozornost od hlavních úkolů, určitá forma ocenění za nepřekračování rozumně stanovené hranice průměrné spotřeby (diferencované podle typu používaných vozů a charakteru cest), však může přinést zajímavé výsledky. Vedle samotného stylu jízdy je dobré se při školení řidičů zaměřit také na využívání různých zařízení vozu, které mohou zvyšovat spotřebu, stejně jako na již zmíněné správné huštění pneumatik, dodržování servisních intervalů a pod. U vozů 4x4 s připojitelným pohonem druhé nápravy je například zbytečné jezdit po suchých silnicích v tomto režimu, také topení při zapnuté klimatizaci, zbytečně zapnutá mlhová světla a vyhřívání oken, to vše zvyšuje odběr elektrické energie a zvyšuje kvůli většímu odběru výkonu motoru spotřebu. Špatně nahuštěné pneumatiky jsou jednou z možných závad vozu vykazujícího vysokou spotřebu, další už mohou být závažnější. Například porucha v systému dodávky paliva, řídicí elektroniky a podobně. Ty již vyžadují odborný zásah v servisu.   

 

Kudy kam?