Volkswagen Passat posedmé

Při prvním odhalení sedmé generace modelu Passat byl možná leckdo trochu zklamán. Žádná zásadní tvarová a rozměrová změna se neudála, leckdo podezříval Volkswagen, že si sedmou generaci „vykouzlil“ de facto faceliftem šesté. Jenže, jak ostatně...

Při prvním odhalení sedmé generace modelu Passat byl možná leckdo trochu zklamán. Žádná zásadní tvarová a rozměrová změna se neudála, leckdo podezříval Volkswagen, že si sedmou generaci „vykouzlil“ de facto faceliftem šesté. Jenže, jak ostatně zjistil i hlavní hrdina Vonnegutova románu „Matka noc“, všechno je trochu jinak, než se zdá...

Kdo očekával od Volkswagenu v sedmé generaci zásadní proměnu, ten asi příliš nesleduje strategii této značky, která koneckonců nikdy nestavěla na radikálních změnách. Ano, šestá generace byla oproti páté změnou velmi výraznou, ovšem něco podobného se dá opět očekávat nejdříve u generace osmé. Minimálně každá druhá je vždy vytvořena důslednou modernizací předchůdce. Takový postup má svou logiku především ve vztahu k fleetovým zákazníkům, kteří nemilují divoké změny ve vyšších automobilových kategoriích a z toho plynoucí viditelné rozdíly mezi těmi manažery, kteří ještě dojíždějí starou generaci, a těmi, kteří již „nafasovali“ novou. Lidská závist je hrozná věc... Nicméně u sedmé generace Passatu je rozdíl i tak dostatečně zřejmý, zejména při pohledu na přední část vozu, kde plynulost a eleganci vystřídala teutonská sebevědomá hranatost ve stylu nejnovějších modelů značky. Jak zepředu tak zezadu se nový Passat vzhledově díky tomu přiblížil Phaetonu, což mu jen prospěje...

Stejný? Ale kdeže...
Volkswagen se tak novou generací Passatu kompletně převlékl do „lamelového“ designu a novou „bé sedmičku“ (tedy nový Passat) je třeba vidět in natura a hlavně se v ní svézt, aby člověk pochopil, že to opravdu není facelift, tedy několik nových dílů na masce a zádi vozu plus jiná látka v interiéru, ale skutečně důkladné technické vylepšení předchůdce při zachování či dalším vylepšení toho, co až dosud tak dobře fungovalo...
„Je otázkou, jak přistoupit k nové generaci úspěšného modelu. Změnit všechno od základu, nebo se snažit fungující koncept dále vylepšit? Pokud je nějaký model neúspěšný, nenaplňuje očekávání, pak se dá pochopit snaha automobilky vše změnit a začít nanovo. Ovšem to není případ Passatu, který se i ve stávající generaci stále prodává velmi dobře,“ vysvětlil pro FLEET Andreas Hahn z oddělení vývoje karoserie. U Volkswagenu tedy vsadili na shodný skelet a rozměry, každý karosářský díl ovšem prošel optimalizací. „Ani jeden karosářský díl není stejný, na všechny se vyráběly nové přípravky,“ upozornil nás Hahn, když jsme společně obcházeli vůz. Podobnost s předchůdcem v základní tvarové linii a téměř shodných rozměrech karoserie je tedy cílem, nikoli „z nouze ctností“. Totéž platí o interiéru. Přístrojová deska nese stejný základní design, rozdíly ale pozornému oku neuniknou a především užíváním vozu člověk objevuje další a další vylepšení oproti předchůdci. Třeba „čalouněné“ kapsy ve dveřích. Díky měkkému materiálu v nich nebudou odložené tvrdé předměty chrastit a drnčet o plast. Mírnou změnou prošel i horní díl přístrojové desky, grafika přístrojového štítu, interiér dostal nové materiály, dekory do středu přístrojové desky, nad středový panel se nastěhovaly analogové hodiny po vzoru Phaetonu a podobně. Zmínit se musíme také o sedadlech, která dostala kromě jiných vylepšení nově možnost odvětrávání.

Také v zavazadlovém prostoru došlo k inovaci. Nosník rolety zavazadlového prostoru lze nyní u verze Variant ukotvit po sklopení zadních sedadel za přední opěradla a poté z něj vysunout ochrannou síť, pro kterou jsou stejně jako v základní poloze na střeše úchyty. Toto řešení zvyšuje možnosti využití zavazadlového prostoru i bezpečnost. Dalším vylepšením je výsuvná posuvná podlaha zavazadelníku, která výrazně usnadní nakládání těžších předmětů. Bohužel, stejně jako u předchozí generace je nutno před sklopením opěradel nejprve překlopit sedáky, což je vždy trochu obtěžující.

Poslední instance
Navzdory všem změnám na karoserii a interiéru nalezneme největší rozdíly oproti předchůdci v oblasti použité techniky a technologií. Volkswagen do sedmé generace svého bestselleru napěchoval skutečně úctyhodnou porci novinek, které mají zvýšit bezpečnost a komfort nebo snížit spotřebu vozu. Passat je například prvním Volkswagenem, který je vybaven systémem nouzového automatického brzdění v městském provozu, který funguje při rychlostech do 30 km/h a brzdí v nejzazším možném okamžiku, pokud řidič sám nesešlápne brzdový pedál. Jak jsme si vyzkoušeli na testovacím úseku s přistaveným modelem zádě jiného vozu, funguje City Emergency Braking velmi dobře. Volkswagen nicméně upozorňuje, že systém není všemocný a nelze zcela vyloučit kolizi, pokud řidič nijak nezasáhne, protože systém je nastaven na opravdu nejzazší bod, kdy je třeba brzdit (aby „nekecal“ řidiči do jeho brzdění), takže například na kluzkém povrchu nebo s přetíženým vozem může dojít přece jen ke kontaktu s překážkou. Systém však v tomto případě zcela jistě alespoň výrazně minimalizuje škody. Můžeme ale ujistit, že si asi nikdo nezvykne nechávat brzdění při městském popojíždění na této nové utilitce - zkoušeli jsme to v běžném městském provozu a nikdy jsme „nevydrželi s nervy“. Představa, že v Barceloně při testech nabouráme zezadu do jiného auta, se nám nezamlouvala, a systém reaguje tak pozdě, že řidič prostě nevydrží a zasáhne dřív...
Tato zajímavá funkce je de facto dalším vývojem již známého systému ACC (Adaptive Cruise Control), tedy adaptivního tempomatu, který naopak funguje při rychlostech nad 30 km/h a na rozdíl od funkce City Emergency Braking neumí reagovat na statické předměty či vůz zcela zastavit.

Dej si pauzu...
Další novinkou na palubě je detekce únavy řidiče, která přispívá k eliminaci nehod z důsledku nadměrné únavy a tím ztráty koncentrace řidiče. Na rozdíl od jiných systémů se zde nesnímá pohyb očí a víček řidiče. Systém sleduje chování řidiče za volantem, což znamená, že si nejprve „odpozoruje“ jeho jízdní styl a reakce a tato data porovnává s aktuální situací. Pokud na základě jízdního stylu vyhodnotí, že je nutno udělat přestávku, varuje řidiče akustickým signálem i piktogramem na přístrojovém displeji. Pokud řidič do patnácti minut nezastaví, varování se opakuje. Podobný systém se ve střední třídě objevuje poprvé, zatím byl výsadou vyšší či luxusní třídy.
 

Celý článek přináší FLEET č. 6 / 2010