Evropská komise se rozhodla nastínit směr vývoje a rozvoje evropského automobilového průmyslu a své základní teze zhmotnila v dokumentu nazvaném Cars 2020. Jedním z jeho stěžejních bodů je tvrzení, že Evropa vyrábí nejlepší automobily na světě a komise chce, aby si toto vedoucí postavení zachovala. Otázkou je, jaká je skutečná realita. Evropské automobilky jsou nuceny k rozsáhlým vývojovým investicím, aby splnily ambiciózní cíle v oblasti emisí CO2, které vymysleli bruselští úředníci víceméně „od stolu“ a bez opory v prokazatelném pozitivním efektu. Tyto investice samozřejmě chybí a budou chybět v jiných oblastech, ať už jde o výzkum a vývoj jiných agregátů a konstrukčních celků, tak například v obchodních a marketingových aktivitách, které by evropským značkám umožnily expandovat na jiné trhy. I když tedy evropské automobilky nepochybně vyrábějí velmi kvalitní automobily a některé značky jsou ve svém segmentu skutečně nejlepší na světě, tvrzení, že mají globálně ve světě vedoucí postavení, je možná poněkud nadhodnocené. Nepodceňujme asijskou ani americkou konkurenci a už vůbec nepodceňujme jejich schopnosti dalšího vývoje a rozvoje. A to zejména v situaci, kdy se mohou opřít o své vlastní trhy, na kterých jsou schopny generovat nezanedbatelné zisky. Řada evropských automobilek dnes naopak na svém domácím trhu generuje ztrátu. Je tedy hezké stanovit si vysoké cíle prostřednictvím vzletných obecných frází, otázkou je, jaká bude realizace a jaký bude skutečný efekt. Evropský automobilový průmysl přijme s vděčností jakýkoli skutečně vstřícný krok ze strany Komise, ta ovšem jedním dechem hovoří o jeho „koordinované restrukturalizaci“, což je něco velmi neurčitého a zřejmě i těžko proveditelného, a zároveň jej zatěžuje neuvěřitelným množstvím legislativní a z ní vyplývající finanční zátěže. Přitom by namísto složitých a vzletných proklamací v dokumentu Cars 2020 stačilo prostě některá opatření a rozhodnutí časově posunout, některá přepracovat tak, aby lépe odpovídala realitě a automobilový průmysl by se i bez „koordinované restrukturalizace“ ozdravil a svou konkurenceschopnost, a s ní i pracovní místa, by si udržel.   

Jeden hot, druhý čehý...
Současná situace evropského automobilového průmyslu začíná být velmi vážná. Pokles registrací nových vozidel pokračuje, dřívější odhady meziročního poklesu o sedm procent už jsou překonány a letošní rok možná nakonec skončí desetiprocentním propadem. Dnes již vydělávají víceméně jen automobilky, které působí globálně, zatímco na domácí evropský trh zaměřené značky mají velké finanční problémy, které samozřejmě ovlivňují i jejich možnosti v oblasti vývoje nových technologií. Tato situace by sama o sobě měla přimět Evropskou komisi ke koordinovanému úsilí, které by vedlo k oživení automobilového průmyslu i poptávky po nových autech. Namísto toho sleduje každý komisariát své vlastní zájmy a cíle. Naprosto nekoordinovaně, někdy s přípravou norem, které si dokonce vzájemně odporují. V době, kdy reálně hrozí zavírání továren a propouštění desetitisíců zaměstnanců se chce komise věnovat problematice emisních norem pro rok 2025 nebo dokonce 2030, zároveň se připravuje nový testovací cyklus normované spotřeby, aniž by bylo jasné, jakým způsobem jím budou ovlivněny dosavadní výsledky a jak se upraví podle nové metodiky stávající limity CO2. Potřeba řešení skutečných a velmi aktuálních problémů zůstává naopak nepovšimnuta. Jednotliví komisaři si navzájem nechtějí „lézt do zelí“ a vznášet si proti svým návrhům navzájem připomínky. A tak se pokračuje nekoordinovaně dál a kumulují se další a další nesourodé požadavky na automobilový průmysl, pro který se jakékoli působení na evropských trzích dále prodražuje.  Nutnost harmonizace je přitom evidentní. Jak na úrovni Bruselu, tak jednotlivých členských zemí i na mezinárodní úrovni. Na té je třeba pracovat alespoň na harmonizaci toho, co nás teprve čeká, jako jsou třeba normy pro elektromobilitu, neboť harmonizovat zpětně již existující normy je velmi těžké. Jedině koordinovanou spoluprací na všech zmíněných úrovních bude vývoj automobilové techniky pokračovat efektivně kupředu v zájmu vyšší ekologičnosti i bezpečnosti. Dokud bude třeba čelit vzájemně si odporujícím požadavkům jednotlivých komisařů evropské komise a nutnosti vyvíjet pro odlišné trhy různá technická řešení odpovídající tamním odlišným normám, bude postup vpřed velmi drahý, neefektivní a také pomalejší, než by mohl být...