Často slýcháváme od zástupců zodpovědných ve firmách za fleet management, že zastávají ve své firmě nelehkou pozici, protože do jejich „resortu“ zasahují svými nápady a požadavky téměř všichni ve firmě. Od vedení, financí přes HR, manažery regionů až po samotné zaměstnance. Firemní auta prostě zajímají každého, ale z různých úhlů pohledu. Někoho z pohledu financí, jiného z pohledu komfortu, bezpečnosti, společenského statusu a mnoha dalších různorodých parametrů. Jaké jsou vlastně hlavní motivy pro to, aby firma, i když tuší, že s ekonomikou jejího vozového parku není něco zcela v pořádku, začala přemýšlet o rozsáhlejších změnách? Jak se říká, zvyk je železná košile a mnohdy panuje obava z toho, jak by zásadní změny vnímali samotní zaměstnanci. Nicméně tak, jak jsme si před dvaceti lety nedokázali představit, že budeme třídit odpad, tak jsme si prakticky ještě před deseti lety nedokázali představit, že firemní vozidla budou on-line pod drobnohledem GPS systémů, které přesně sledují a vyhodnocují každý ujetý metr. Mysleli jsme si, že tyto moderní pomocníky budou využívat pouze velké přepravní firmy. Vždyť právě ony potřebují přesně a detailně plánovat rozvozové trasy v reálném čase a právě zde se utrácí mnoho finančních prostředků za pohonné hmoty. Dnes už ale není elektronická kniha jízd neobvyklou výbavou osobních vozidel ve firmách s většími i středními vozovými parky. Prostě a jednoduše rostou s počtem vozidel i nároky na jejich ekonomiku. I na tento zásah, který mnohdy znamenal výraznou změnu ve vykazování soukromých kilometrů, si museli uživatelé zvyknout. A pro některé řidiče to byla opravdu změna zásadní. Mnohdy v jejich očích ještě radikálnější, než kdyby dostali menší nebo hůře vybavené vozidlo. Nebojte se tedy změn vedoucích k hospodárnějšímu provozu vašich firemních vozidel. A není třeba z toho dělat žádnou vědeckou disciplínu. Stačí mít správné informace, využívat zdravý rozum a chuť si propočítat možné a akceptovatelné alternativy. 

Anonymitou za volantem k větší agresi?
Současná doba je plná moderní techniky, která by nám měla naši denní komunikaci se zákazníky, kolegy, přáteli a rodinou usnadňovat. Máme mobilní telefon stále u sebe, posíláme si e-maily on-line a máme všechny dokumenty v elektronické podobě. Tyto nástroje nám paradoxně čas spíše ubírají. Projevuje se větší agrese v osobním a profesním životě, ale také na silnicích. Chování řidičů postrádá toleranci a ohleduplnost k ostatním účastníkům silničního provozu. Přibývá nervózních (zejména) firemních řidičů, kteří nestíhají plnit své pracovní povinnosti, čímž jejich nervozita ještě stoupá. Potřebují se rychle přemisťovat na svá obchodní jednání. Možná i proto se někteří řidiči ze svých malých vozů snaží vymáčknout co nejvíce a jiní svými velkými a silnými vozy demonstrují svou nadřazenost a domělé právo přednosti v jízdě. Ano, právě automobil jim zajišťuje určitou dávku anonymity a možnost situace řešit jinak než v běžném životě, kdy jim je vidět do tváře. Bohužel jde ale na silnicích skutečně o život a v dennodenním provozu se setkáváme s řidiči, kteří nepoužívají blinkry, nebezpečně a zbytečně předjíždějí, zezadu najíždějí na méně spěchající řidiče a následně je ještě zákeřně a úmyslně vybržďují. Tento psychologický jev je nejobvyklejší právě na silnicích a nikoli v běžném životě v méně nebezpečných situacích. Například v obchodním centru se mi ještě nestalo, že by mne někdo s nákupním košíkem úmyslně „vybrzdil“, nebo mne najížděním nutil k rychlejší jízdě, ačkoli s nakupováním jsou spojena zase jiná úskalí. Možná proto, že zde chybí ta potřebná anonymita, kdy jsou psychicky méně odolní jedinci schováni uvnitř svého auta. Jsme dokonce ochotni si ve většině případů říci promiňte, nebo omlouvám se, čímž vyjadřujeme určitou slušnost ke svému okolí. Pojďme se takto chovat i na dálnicích, silnicích, v hustém městském provozu... Zkusme se vzájemně neohrožovat. K poděkování nebo omluvě na silnici lze použít i jinou než verbální komunikaci a bude se nám cestovat o mnoho lépe a bezpečněji.