Tento díl pátrání v historii motorismu je zasvěcený zdatnému českému obchodníkovi, dobrodruhovi a také vynálezci, jehož původ se ale nehodil do aristokratického světa uctívajícího tradice a konnzervatismus.
V roce 1881 se v rodině zemědělského dělníka Josefa Rouse v Čertousích narodil Karel Rous. Ze stručných záznamů se dochovaly pouze střípky informací, takže toho o dětství Karla Rouse i o jeho vzdělání moc nevíme. Má se za to, že se v roce 1897 vyučil obchodním příručím u firmy Meinl v Praze na Můstku, kde pak ještě po nějakou dobu pracoval. Možná za to mohla Meinlova reklama s příchutí dálek, možná i Rousova nespokojenost s monotónní prací příručího v obchodě s čajem a kávou, že se ve svých necelých devatenácti letech vydal do světa. Nasedl na vlak do Brém, odkud si koupil lodní lístek na německý parník Neckar a podle záznamů britského Royal Immigration Board vstoupil dne 24. května 1900 v přístavu Southampton na anglickou královskou půdu. Původně měl snad v úmyslu pokračovat v cestě do Ameriky, ale na další cestu se mu již nedostávalo dost peněz. Karel Rous se proto rozhodl zůstat nějakou dobu v Británii, než si našetří na lístek přes Atlantik. V Southamptonském přístavu tak tehdy došlo shodou několika okolností k velmi zásadní události, která se nesmazatelně promítla do světové automobilové historie.
Když Karel Rous diktoval imigračnímu úředníkovi své jméno, ten ho nezapsal jako Karla, ale poangličtil ho na Charlese. Rousovi to nevadilo, nepovažoval to za důležité, konec konců v Praze u Meinla mu taky jeho rakouský šéf říkal Karl. Daleko větší problém ale vznikl nedopatřením při přihlášení na policii, kde mu vystavili nové doklady. Konstábl si buď jeho příjmení špatně přečetl anebo ho už přístavní úředník napsal nečitelně, každopádně z „u“ v Rousově jméně se stala dvě „l“ a Karel Rous z policejní stanice odcházel s osobními doklady na jméno Charles Rolls.
Rous - Rolls bydlel v rodině obchodníka Matthewa Stewarta, který byl významným dovozcem čaje a koření. Rolls se čile zapojil do obchodu, byl v tom ostatně vyučen a měl pár let praxe, a protože byl šikovný a dařilo se mu, brzy mu Stewart nabídl, aby vedl jednu z jeho londýnských poboček. Obchod vzkvétal a Stewart s Rollsem pomalu rozšiřovali sortiment. K čaji a koření brzy přibylo kuchyňské náčiní, drobné přístroje a domácí zařízení, až jednoho dne dostal Stewart nabídku na koupi automobilu od firmy de Dion-Bouton. Proti automobilu, navíc francouzskému, se Stewart ostře postavil, naopak Rolls jím byl okouzlen. A auto se nakonec stalo důvodem, proč se po nějaké době oba muži rozešli.
Rolls byl v té době už napůl smířený s tím, že do Ameriky nepojede, ale že se usadí v Anglii. Byl zdatný obchodník, našetřil něco peněz, koupil si dům, měl v Anglii známost a hezkou řádku přátel. A s jedním z kamarádů, s konstruktérem a technikem Henry Roycem, se nakonec domluvil a v roce 1906 se přestěhoval k němu do Manchesteru. Společně tam založili firmu na automobily Rolls-Royce Ltd.
Prvním modelem firmy byl Silver Ghost, který se mimochodem vyráběl až do roku 1927. Vůz vynikal jednoduchou konstrukcí a výraznou spolehlivostí, což se v té době obzvláště cenilo. Díky této proslulé trvanlivosti se během první světové války na šasi Silver Ghost stavěly i pancéřované nástavby vybavené kulometnou věží. Automobily R-R si tak získaly pověst na svou dobu extrémně spolehlivých a kvalitních vozů. Osvědčily se ve vytrvalostních závodech, v náročném provozu i v boji. Nakonec se staly synonymem pro kvalitu a luxus a tím jsou i dnes. Bohužel toho už se ale Rolls nemohl dožít.
Rolls byl totiž svým založením tak trochu dobrodruh, o čemž by mohl mimo jiné nasvědčovat i jeho odchod z Čech. Ze slavné dvojice to byl právě on, kdo neustále vyhledával příležitosti k závodění a soupeření s konkurencí. Vozy Rolls Royce zvítězily v roce 1907 v náročném Skotském poháru spolehlivosti, vyhrály non-stop závod Manchester – Dover a zpět v roce 1908, v témže roce získaly první dvě místa v závodě na 999 mil v indickém Bangalore. Odvážný Rolls chrlil nápady a vyhledával výzvy, pečlivý Royce jeho nápady uváděl do života. Rolls byl autorem myšlenky začít vyrábět letecké motory, pancéřovaná vojenská auta, motorové saně i obojživelný automobil.
V létě roku 1910 zhmotnil Royce Rollsovy nápady do podoby prototypu obojživelné limuzíny, která se ve vodě pohybovala pomocí lopatek navařených na vnitřní straně disků kol. Rolls byl nadšen a vůz odjel testovat do Skotska. První pokusy na klidné vodě plavebního kanálu u městečka Falkirk byly úspěšné a tak se rozhodl pro skutečně náročnou zkoušku, přeplutí největšího skotského jezera Loch Lomond. K pokusu si vybral opuštěnou zátoku u městečka Balloch, kde je jezero široké něco přes 7 kilometrů a to se mu s největší pravděpodobností stalo osudným. Dle záznamů z místní policejní služebny vyrazil Rolls z hotelu okolo půl osmé ráno a v tu dobu byl sám. Policii se nakonec podařilo zdokumentovat i část několikakilometrové cesty od hotelu až ke zmíněné zátoce a údajně byly nalezeny i pravděpodobné stopy od kol v místech pravděpodobného vjetí vozidla do vod jezera. Ale ani Rollse ani auto už nikdy nikdo nespatřil. Podle všeho asi Rolls přecenil své síly. Těžký vůz, čtyřiceticentimetrové vlny, náhlý poryv větru… Automobil se i s Rollsem potopil v místech, kde má jezero hloubku téměř 150 metrů a šířku již zmiňovaných 7 kilometrů.
V Británii, zemi silně zaměřené na tradice a konzervatismus, se stalo téměř nemožné, aby otcem kultovního britského automobilu, v němž se už téměř sto let vozí členové královské rodiny a další významné osobnosti, byl chudý přistěhovalec. Shodou náhod se podařilo objevit v seznamu studentů Trinity College v Cambridgi studenta jménem Charles Stewart Rolls. Byl to syn barona z Llangattocku, inženýr, technik, který Karla Rouse ani Henryho Royce v životě neviděl. Proslavil se jako první člověk, který letadlem přeletěl v roce 1910 kanál La Manche. A ještě větší shodou nešťastných náhod bylo, že se tento Charles Rolls zabil jen necelé dva týdny po tragédii na Loch Lomond, když se jeho letadlo zřítilo z výšky 800 metrů u města Bournemouth. A tak se, ať už to bylo náhodou nebo omylem, na Karla Rouse zapomnělo a do učebnic automobilové historie se místo toho zapsala dvojice mužů, kteří se ve skutečnosti ani neznali
