Se silniční nákladní přepravou je od jejího vzniku neodmyslitelně spojeno zasílatelství. Jde o spojení, které nabylo zásadního významu zejména po nastolení tržních vztahů, a s tím spojeným vznikem přepravního trhu. Do značné míry jsme se nového přístupu dočkali řadou mnohdy zásadních legislativních změn, které v ČR nastaly v souvislosti s ukončením platnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen OZ). Jak známo, od 1. ledna 2014 je účinný (nový) občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ). Podívejme se, co přináší v oblasti zasílatelství.
NOZ zavádí celou řadu dosud nepoužívaných povinností - jako např. povinnost poctivého jednání, ochranu veřejného pořádku (kterým se rozumí ochrana "vyššího zájmu "), či ochranu slabší strany (tedy nejen ochranu spotřebitele), která se dotkne i ochrany slabší strany mezi podnikateli apod. NOZ zavádí i značnou neformálnost, kdy v řadě smluvních vztahů mění povinnost písemných smluv a zavádí možnost jejich uzavírání jen ve formě ústní. NOZ znamená změnu řady velmi významných oblastí našeho národního práva, které se souhrnně nazývají právem soukromým. Tyto mnohdy strategické změny zasahují i do problematiky obchodního práva, která se od počátku roku 2014 komplexně zahrnuje do působnosti NOZ.
Právní úprava zasílatelství
V oblasti úpravy přepravních vztahů zaniká dříve existující roztříštěnost, kdy část těchto vztahů v rámci národní právní úpravy probíhala v rámci obchodního práva (v obchodním zákoníku) a část byla upravena v právu občanském (v občanském zákoníku).
Co se týče zasílatele jako subjektu našeho národního práva a jeho práv a povinností, ty byly řešeny v OZ č. 513/91 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v dílu XIII (§§ 601 - 609), kde bylo pojednáno o zasílatelské smlouvě.
Právní úprava zasílatelství je podle NOZ upravena v části čtvrté (relativní majetková práva), hlavě II (závazky z právních jednání), dílu pátém - závazky ze smluv příkazního typu, oddílu čtyři (zasílatelství) - a to v ustanoveních §§ 2471 až 2481.
Tyto zákonem upravené vztahy jsou nazývány pojmem "Zasílatelství " - na rozdíl od původní úpravy v OZ, kde se nazývaly termínem "Zasílatelská smlouva ". Nový název lépe koresponduje s novou úpravou uvedenou v NOZ, kde jsou zahrnuta některá ustanovení, která se týkají činnosti zasílatele a nejen úpravy zasílatelských vztahů v rámci zasílatelské smlouvy.
V ustanoveních OZ i NOZ byly obsaženy náležitosti určující definici, postavení a činnost zasílatele, řešení problematiky právních vztahů zasílatele a příkazce, obecně i základní finanční vztahy mezi těmito subjekty, dále např. "právo vlastního vstupu" zasílatele do realizace přepravy jako dopravce, informační povinnosti zasílatele vzhledem k příkazci či problematika nakládání se zásilkou v případě ohrožení oprávněných nároků zasílatele apod.
Vztah zasílatele k zasílatelské smlouvě a její nové úpravě
Tak jako v OZ, tak i v NOZ se zasílatel zasílatelskou smlouvou zavazuje příkazci, že mu "vlastním jménem a na jeho účet obstará přepravu věcí a příkazce se mu za to zavazuje zaplatit odměnu ". Do ustanovení NOZ je však v rámci definice zasílatelské smlouvy (§ 2471 odst. 1) v závazku zasílatele k obstarání přepravy vlastním jménem na účet příkazce navíc zahrnuta možnost, že zasílatel může příkazci nejen obstarat, ale i provést úkony související s přepravou (srov. dřívější znění § 601 odst. 1 OZ). Nově se tak v NOZ rozšiřuje obsah definice zasílatelské smlouvy, resp. zasílatelství.
V zasílatelské smlouvě se tak definují základní charakteristiky v postavení a úloze zasílatele v tzv. přepravních vztazích. Tyto definice mají dopad nejen na oblast právní, ale i na další oblasti, z nichž velký význam má oblast ekonomická. Obstaravatelský základ činností zasílatele je považován za základní rys zasílatelské smlouvy - ovšem s určitými výhradami (např. tzv. právo vlastního vstupu zasílatele, o kterém bude pojednáno dále). Charakteristika zasílatele jako obstaravatele (a zasílatelské smlouvy jako smlouvy obstaravatelské povahy) se ani v rámci nových ustanovení NOZ zásadně nezměnila. Zasílatel je jako komisionář povinen chránit zájmy komitenta - tj. zasílatel je povinen chránit "zájmy zboží (zásilky) - tj. zájmy příkazce ". To mimo jiné vyplývá z ustanovení § 2460 odst. 1 NOZ - "Komisionář hájí komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o každé okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu. "
Významné je, že zasílatel nyní může - ve své nanejvýš odborné a komplexní činnosti - zajistit nejen obstarání přepravy, ale i obstarat a realizovat úkony související s přepravou. Tyto s přepravou související úkony ponechával OZ beze zmínky, resp. nebyly upraveny. V této souvislosti je možno zmínit i existenci případů, kdy zasílatel nejedná svým jménem na cizí účet - to je však jednání pro zasílatele mnohdy rizikové.
V oblasti zasílatelského "obstarávání " přináší nová úprava "jen " legislativní potvrzení v této části podnikání již dávno uskutečňované praxe. Zasílatel totiž nejen "obstarává přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa " (§ 2471, odst. 1 NOZ), což de facto odpovídá obstarávání samotné dopravy (přemístění), ale zajišťuje také celou řadu dalších úkonů.
Samotné přepravě předchází volba a sjednání způsobu a podmínek přepravy (včetně optimalizace druhu/oboru dopravy, dopravní cesty, dopravního prostředku apod.) a zejména výběr pro danou přepravu nejvhodnějšího dopravce/ů, event. dalších subjektů provádějících přepravu. Z hlediska časové posloupnosti jde v řadě případů o služby, které vlastní provedení dopravy (přemístění) předcházejí, nebo ji provázejí, anebo na tuto navazují. Tyto služby jsou zpravidla nazývány přepravou, resp. přepravními službami.
Zároveň je třeba ale připomenout, že pojmem "přeprava " se rozumí řada odborných přepravních služeb různé povahy. V každém případě je maximálně vhodné ošetřit v rámci konkrétních ustanovení zasílatelské smlouvy způsob uložení a zajištění nákladu.
Celý článek si přečtěte v T&b č. 3/2014
